John Steinbeck

NA VÝCHOD OD RÁJE
ukázky
(pro čtenářský deník nebo referát)

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Dosud se na ni blíž nepodíval, až teď. A uviděl jí v očích skutečnou nenávist, nelítostnou a vražednou nenávist.

"Nebude to dlouho trvat, zlato. Řekněte mi - vyšla už voda?"

Spalovala ho nepřátelským pohledem a rty se jí v úšklebku odhrnuly od drobných zubů. Neodpověděla mu.

Upřeně se na ni zadíval. "Nejsem tady, že bych po tom dvakrát toužil, leda jako přítel," řekl. "Není to pro mě žádná rozkoš, mladá paní. Nevím, co vás žere, a taky mi to je čím dál víc jedno. Třeba bych vám dokázal ušetřit trochu bolesti - kdo ví? Zeptám se vás ještě jednou. Jestli mi neodpovíte a nepřestanete na mě cenit zuby, půjdu pryč a nechám vás, ať se tu kroutíte, jak chcete."

Jeho slova projela hladinou jajího chápání jako olovněné broky hozené do vody. Usilovně se sebrala. A Samuel se bezděčně otřásl, když viděl tu proměnu v jejím obličeji - ocelový třpyt v očích pohasl, rty se z úzké čárky rozšířily do srdíčka a koutky se zavlnily vzhůru. Všiml si pohybu jejích rukou, pěsti se uvolnily a růžové prstíky se natočily nahoru. Její tvář byla najendou mladá a nevinná a snášela statečně příkoří. Působilo to, jako by se jeden diapozitiv v laterně magice zaměnil druhým.

Řekla tiše: "Voda vyšla brzy ráno."

"To už je lepší. Měla jste velké bolesti?"

"Ano."

"Jak často?"

"To nevím."

"No, já už tady jsem patnáct minut."

"Měla jsem dvě malé-žádnou velkou, co jste přišel."

"Výborně. A kde máte prádlo?"

"V tom koši tamhle."

"Dobře to dopadne, zlato," řekl jí mírně.

Otevřel sedlovou brašnu a vytáhl tlustou šňůru potaženou modrým sametem se smyčkami na obou koncích. Samet byl pokryt stovkami vyšitých růžových kytiček. "Líza vám poosílá svou šňůru, abyste se jí mohla držet," řekl. "Pořídila si ji, když se chystala na našeho prvorozeného. S našimi dětmi a s dětmi našich přátel ta šňůra pomohla na svět hezké řádce dětí." Zaklesl každou smyčku na jeden sloupek v nohách postele.

Její oči najednou zeskelnatěly, prohnula se v zádech jako luk a do tváří se jí nahrnula krev. Čekal, že vykřikne nebo zaječí, a podíval se s obavami na zamčené dveře. Nevykřikla však-jenom hekavě pofňukávala. Po několika vteřinách křeč povolila a do tváře se jí znovu vrátila nenávist.

Pak přišel nový nápor bolesti. "To nic, zlato," konejšil ji. "Bylo to jednou nebo dvakrát? Já nevím. Čím víc jich člověk vidí, tím je mu jasnější, jak je každá jiná. Abych si šel radši umejt ruce."

Začala mlátit hlavou za strany na stranu. "Tak, tak, dobře, zlatíčko," řekl. "Nebude to, myslím, už dlouho trvat a vaše děťátko bude na světě." Položil jí ruku na čelo, na kterém jí temně a hrozivě vyvstala jizva. "Jak jste k té ráně na čele přišla?" zeptal se jí.

Vymrštila hlavu a zahryzla se mu ostrými zuby do hrany dlaně, na hřbetní i spodní straně poblíž malíčku. Vykřikl bolestí a pokusil se jí ruku vytrhnout, ale stiskla čelisti, škubala a kroutila hlavou a drásala mu ruku, jako když rve tériér pytel. Ze sevřených zubů jí vycházelo pronikavé vrčení. Plácl ji přes tvář, ale bez účinku. Udělal automaticky, co by byl udělal proti útoku psa. Levička m sjela k jejímu hrdlu a přiškrtil jí dech. Zmítala se a rvala mu ruku, ale nakonec čelisti povolily a on si ruku vyprostil. Byla potrhaná a krvácela. Samuel odstoupil od postele a přesvědčil se, jak ho ty zuby zřídily. Podíval se na ni se strachem. A když se podíval, byla její tvář opět klidná, mladá a nevinná.

"Promiňte," řekla honem. "Mě to tak mrzí."

Samuel se otřásl.

"To bolestí," řekla Cathy.

Samuel se krátce zasmál. "Budu vám nejspíš muset dát náhubek," prohlásil. "Jednou mě takhle pokousala ovčácká čuba." Všiml si, jak jí na okamžik v očích znovu bleskla nenávist a vzápětí zmizela.