Eduard Štorch

VOLÁNÍ RODU
recenze
(pro čtenářský deník nebo referát)

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Obsah knihy

Dobrodružný příběh z doby bronzové o životě rodu Kotojedů, Čechů a popelnicového lidu.

Rod Čechů sedí kolem ohně a dobírá si vzdálený rod Kotojedů. Z klidu je vytrhne matka se dvěma dětmi, v nichž praotec Čech poznává svá vnoučata. Je neuvěřitelné, že děti s matkou dokázaly v zimě putovat takovou dálku. Rod je totiž před svou poutí opustil z důvodu nemoci.

Příběh vypráví i o rodech popelnicového lidu, kteří spalovali své mrtvé na hranicích dříví a pak popel sebrali a pochovali v hliněných nádobách.

Stručný děj:

Příběh se odehrává v období doby bronzové, kdy se odehrávalo bájné osídlení našeho území praotcem Čechem. Lidé z jeho družiny se usadili blízko hory Řípu. Jednoho dne se bavili vtipy na účet Kotojedů, když je vyrušil poplach. Rod se seběhl, aby zjistil, co se děje. Nedaleko od nich byl vidět stoupající dým z lesa, několik mužů se tam proto vydalo na výzvědy. Zanedlouho se vrátili zpět s mladým hochem, ženou a asi tříletým chlapcem. Hocha považovali za mrtvého, nechali ho proto na sněhu, aby ho druhý den pohřbili, zatímco jeho matku s bratrem odnesli do chýše a jali se o ně pečovat. Ke zdánlivě mrtvému hochovi však přiběhl jeho pes, jehož si muži prvně spletli s vlkem a zle ho poranili, a upozornil na to, že chlapec je stále živ.

Stařešina Čech poznal v dítěti syna slévače Vlka, kterého museli kvůli jeho nemoci nechat i s rodinou v původní osadě, dokud se neuzdraví a nebude je moci následovat. Vlk však brzy zemřel a jeho žena Luba zůstala sama se svými dvěma syny, mladším Špulíčkem a starším Vlčkem. Byla zima a oni se měli stále bídněji - ostatní z osady jim moc nepomáhali. Vlček proto jednoho dne sbalil všechny jejich věci (kožešiny, ovečku, dva psy a trochu jídla) a vydali se na cestu za svým rodem.

Na cestě čekala rodinu spousta překážek - trápil je hlad, dotěrní vlci, bořící se sníh a zima. Jednoho dne se utábořili v jedné osadě, na kterou narazili při cestě. Lidé v ní je přijali ne zrovna vřele, ani však nepřátelsky - dali jim jednu chatu na ubytování a trochu jídla na zotavenou. Zanedlouho přijeli do osady kupci, kterým jeden jejich druh zemřel. Vlček náhodou vyslechl rozhovor, jehož smyslem bylo, že obětují obě malé děti z cizího rodu na hranici, na níž shoří mrtvý kupec. Hoch nelenil a vypravil rodinu na cestu.

Stateční rodáci museli čelit i útokům ze strany vlků. Mezi nimi však našel Vlček svého budoucího ochránce - divokého psa, který zřejmě utekl lidem a přidal se k vlčí smečce. Vlček jej pojmenoval Divoš.

Když už snědli jednoho ze psů i ovečku, vydal se Vlček na lov. Skolil statného jelena, zajal ho však silný lovec z místního rodu. Vlček zjistil, že tento rod není tak daleko s technikami výroby nástrojů - znali sice měď, ale neuměli si z ní ulít oštěpy. Zahrál si proto na kouzelníka, když lovcům dvě hlavice oštěpů slil. Poté si vzal nenápadně do úst rozžhavený uhlík a dělal, že plive oheň. Lovci se ho začali bát a Vlček mohl uprchnout.

Lovci pronásledovali Vlčka až k jeskyni, kde se jim hoch postavil a začal na ně výhružně křičet. Jeho hlas silně burácel díky zvukové rezonanci jeskyně, navíc se z útrob skály začaly šířit podivné zvuky. Vlček namluvil lovcům, že jsou to zlí duchové a že je uchvátí, pokud ho nenechají být. Když ustrašení lovci zmizeli, zjistil Vlček, že ony podivné zvuky vydával jeho bratr a jeho matka, kteří se tu schovali.

Společně vyrazili na další úsek své cesty za rodem. Znenadání je napadl kanec, jehož vyrušil Špulíček hrající si na lovce. Divoš se ještě s posledním zbývajícím psem na kance vrhli, když se objevila smečka vlků a na kance taktéž zaútočili. Vlček a jeho rodina se chránili ohněm před hladovými a zuřivými vlky.

Po zážitku s kancem přešli cestovatelé ještě jeden kopec, dále však Luba nemohla - byla vysílena. Vlček jí přikázal, ať udržuje oheň, aby se mohl sám vydat hledat pomoc. Od lovců, kteří ho zajali, se totiž dozvěděl, že jeho rod je nedaleko - pouze den cesty. Daleko však nedošel, padl do sněhu a neměl síly na to, aby vstal. Tak jej našli a zachránili lidé z Čechova rodu.

Na jaře vystoupil stařešina Čech na horu Říp a uznal, že zde, v zemi zvěře i ptáků plné, se bude jeho rodu vésti dobře. Vyzval své rodáky, aby se čtyři z nich vydali a přivedli zbytek rodů. Přihlásil se i Vlček, jenž - ač mlád - byl velmi uznávaný za svůj statečný čin, který všichni dávali jako pravý příklad rodového chování.