<<< Literární doupě
Literární doupě

Rex Stout
překlad: Alice Vavřínková

TALÍŘ PLNÝ JEDU

náhodně vybraná ukázka

[Toto dílo je chráněné a proto není možné jej zveřejnit celé, jelikož by to odporovalo platnému autorskému zákonu ČR. V této knize si můžete přečíst jen jednu stranu.]

 

Lego Batman Bane? a útok s náklaďákem plným jedů -
 
 
cena původní: 1400 Kč
cena: 1246 Kč
Lego Batman Bane? a útok s náklaďákem plným jedů -
Křečkosaurus rex - O'Donnell Tom
 
 
cena původní: 249 Kč
cena: 211 Kč
Křečkosaurus rex - O'Donnell Tom
Křečkosaurus rex - O´Donnell Tom
 
 
cena původní: 149 Kč
cena: 140 Kč
Křečkosaurus rex - O´Donnell Tom

 

   1   

 

 

I.

Sklopil jsem oči, abych se setkal s jejími velkými hnědými kukadly, která se dívala směrem vzhůru.

"Ne," řekl jsem. "Nejsem ani producent, ani divadelní agent. Jmenuji se Archie Goodwin a jsem tady, protože patřím mezi kuchařovy přátele. To číslo chci čistě z osobních důvodů."

"Já vím," povzdychla si, "to ty dolíčky. Muže to často vyvádí zmíry." Zavrtěl jsem hlavou. "Ne, to ty náušnice. Připomínají mi jednu dívku, kterou jsem kdysi marně miloval. Možná, že kdybych vás znal dostatečně dobře - kdo ví?"

"Ne, mě ne," prohlásila. "Nechte mě být. Jsem nervózní a nechci vylít polévku. Jmenuji se Nora Jaretová a mám číslo Stanhope pět-šest-šest-dva-jedna. Ty náušnice jsem dostala od Laurence Oliviera. Seděla jsem mu na klíně." Zapsal jsem si to číslo do svého zápisníku, poděkoval jí a poohlédl se kolem. Většina z přítomné skupiny atraktivních mladých žen se shromáždila v alkovně mezi dvěma příborníky. Jedna však stála opodál u stolu a sledovala, jak Felix cosi míchá v misce. Měla jemný profil a vlasy barvy kvetoucí kukuřice těsně předtím, než začíná tmavnout. Zamířil jsem k ní, a když otočila hlavu, řekl jsem. "Dobrý večer, slečno - slečno?"

"Annisová," pravila. "Carol Annisová." Zapsal jsem si to a představil se jí. "Nejsem od přírody neotesaný," začal jsem, "ale vy jste zaneprázdněná, nebo alespoň za chvíli budete, takže nemáme čas si pořádně promluvit. Stál jsem tam a pozoroval vás a najednou jsem dostal neodolatelnou chuť požádat vás o telefonní číslo. Neumím dost dobře odolávat svým chutím a teď, když jste tak blízko, je ta chuť dokonce ještě silnější. Řekl bych, že se tomu budeme muset s humorem poddat." Ale možná, že ve vás budím mylný dojem. Toho úterního večera jsem v podstatě po nových telefonních číslech nijak zvlášť neprahl. Dělal jsem to kvůli Fritzovi. Ale to by také mohlo budit mylný dojem, takže to budu muset vysvětlit. Jednou v únoru řekl Lewis Hewitt, milionář a pěstitel orchidejí, jehož Nero Wolfe jednou zbavil zapeklitého problému, Wolfovi, že Deset aristologů chce, aby pro ně Fritz Brenner připravil každoroční večeři, která bude jako obvykle podávána prvního dubna, na Bril at-Savarinovy narozeniny. Na to Wolfe řekl, že o Deseti aristolozích v životě neslyšel. Hewitt mu vysvětlil, že to je skupina deseti mužů, kteří sledují ideál dokonalosti v jídle a pití, a on je jedním z nich. Wolfe se otočil jako na obrtlíku a sáhl po slovníku, který ležel na svém místě v rohu jeho psacího stolu. Poté, co se do něj podíval, prohlásil, že "aristologie" znamená vědu o stolování, a proto považuje těch Deset za deset nedouků, protože stolování není věda, ale umění. Po dlouhé rozepři Hewitt uznal, že byl poražen, a souhlasil, že by měli název změnit, a Wolfe mu dovolil, aby požádal Fritze o přípravu večeře. Ve skutečnosti to Wolfa těšilo, ale nikdy by to byl nepřiznal. Platit Fritze Brennera, šéfkuchaře a hlavu naší domácnosti ve starém domě z hnědého pískovce na Západní třicáté páté ulici ho stálo značnou část jeho příjmu soukromého detektiva - přibližně stejnou, jaká plynula mně, jeho asistentu, pomocníku a muži pro všechno - nemluvě o tom, kolik stálo zásobovat kuchyni surovinami pro Fritzovy výrobky. Jelikož zastávám též funkci účetního, mohu potvrdit, že v roce 1957 spotřebovali kuchyně a Fritz jen o trochu méně než skleníky na střeše, které přetékají orchidejemi. Takže, když Hewitt vysvětlil, že skupina těch Deseti, jakkoli mohou být nešikovní při vybírání názvů, představuje skutečné a důvěryhodné gurmány, že večeře bude podávána v domě Benjamina Schrivera, lodařského magnáta, který každoročně na prvního září posílá do Timesů dopis, v němž veřejně odsuzuje používání křenu jako přísady k ústřicím, a že kuchař bude mít volnou ruku, co se týče menu, a skupina Deseti zajistí, cokoli bude požadovat, zmáčkl Wolfe tlačítko a přivolal Fritze. Vyskytl se drobný zádrhel, když se Fritz odmítl k přípravě večeře zavázat, aniž viděl Schriverovu kuchyni, ale Hewitt to vyřešil tím, že jej odvedl ven do svého auta a odvezl jej do města do Jedenácté ulice do kuchyně na inspekci. A právě tady jsem byl toho úterního večera prvního dubna a sbíral telefonní čísla - v kuchyni čtyřpatrového domu pana Schrivera na Jedenácté ulici západně od Páté avenue. Schriver nás s Wolfem pozval, a ačkoli Wolfe nerad jí s cizími lidmi a je toho názoru, že více než šest osob u stolu jídlo kazí, věděl, že by se Fritz urazil, kdyby tam nešel. A kromě toho, kdyby zůstal doma, kdo by mu uvařil večeři? Ale přesto by byl pravděpodobně odmítl, kdyby se dozvěděl o jedné maličkosti, kterou jsme já a Fritz věděli, ale pečlivě jsme ji před ním tajili - že totiž při večeři mělo obsluhovat dvanáct dívek, každého hosta jedna. Když mi to Hewitt sdělil, zaprotestoval jsem, že v tom případě nebudu zodpovědný za Wolfovo chování, až vypuknou orgie - že určitě zlostně vyrazí z domu, jakmile začnou děvčata pištět. Panebože, vydechl Hewitt, nic takového - to jsme vůbec neměli v úmyslu. Šlo pouze o to, že si Desítka sáhla do starého Říma nejenom pro svůj název, ale inspirovala se tam též dalšími vzory. Hébé, bohyně mládí, dělala ostatním bohům šenkýřku, takže Desítka pojala zvyk nechat se obsluhovat mladými dívkami v patřičném odění. Když jsem se zeptal, kde ty dívky vzali, odpověděl, že prostřednictvím divadelní agentury, a dodal, že v tuto roční dobu jsou vždycky stovky mladých hereček bez práce a jsou rády, že se mohou chopit příležitosti vydělat si za jeden večer padesát babek včetně jídla tím, že občas obslouží jednoho hosta. Původně najali přes agenturu zkušené servírky, ale ty zakopávaly o své stoly. Wolfe a já jsme dorazili přesně v sedm. Poté, co jsme se přivítali s hostitelem a zbytkem Desítky a ochutnali ústřice a pět druhů bílého vína, jsem se konečně dostal do kuchyně, abych se podíval, jak si Fritz vede. Ochutnával z kastrolu na sporáku bez jakékoli známky neklidu, jako by byl doma a chystal večeři pro Wolfa a pro mě. K ruce mu byli Felix a Zoltán z Rustermanovy restaurace, takže jsem se neptal, jestli ode mě něco nepotřebuje. A tady byly Hébé, dvanáct šenkýřek bohů, oblečených ve štolách syté purpurové barvy, jež jim volně splývaly ke kotníkům. Velmi pěkné. Dostal jsem nápad. Fritz rád předstírá, že má důvod věřit tomu, že žádná dáma si není na míli ode mne jistá, což nedává smysl, protože na takovou vzdálenost o nich nemůžete skoro nic říci. Řekl jsem si, že by mu udělalo radost, kdyby mě viděl působit zblízka. Zároveň mě to provokovalo a byl to zajímavý sociologický experiment. Zvládnout první dvě byla hračka: jedna se jmenovala Fern Faberová, alespoň to tvrdila, vysoká odbarvená blondýna se širokými línými ústy, druhá byla Nora Jaretová s velkýma hnědýma očima a dolíčky ve tvářích. A teď jsem šel po téhle Carol Annisové s vlasy jako kvetoucí kukuřice. "Nemám smysl pro humor," prohlásila a otočila se zpět k Fritzovi a jeho míchání. Ztuhl jsem. "To je jiný druh humoru a ta moje chuť není k smíchu. Naopak bolí. Možná bych ho mohl uhodnout. Je to Hébé jedna-nula-nula-nulanula?" Žádná odpověď. "Očividně ne. Platón dvě-tři-čtyři-pět-šest?" Aniž otočila hlavu, pronesla:

"Je to v seznamu jako Gorham osm-tři-dvě-jedna-sedm." Trhla hlavou směrem ke mně. "Prosím?" A trhla jí zase zpátky. Znělo to spíše, jako že prosí, abych šel pryč, než že prosí, abych jí co nejdříve zavolal, ale stejně jsem si to jenom pro formu zapsal a pohnul se dál. Zbytek byl stále ještě shromážděn v alkovně a já se tam přesunul. Sytý purpur jejich říz hezky kontrastoval s pohlednými mladými obličejíky, které umocňovalo devět Účesů různých barev a tvarů. Jak jsem se přiblížil, brebentění ustalo a tváře se otočily směrem ke mně. "Nenechte se rušit," řekl jsem jim. "Nejsem tu pracovně. Jsem spíš jeden z hostů. Pozvali mě, protože jsem kuchařův přítel, a mám takový osobní problém. Raději bych to probral s každou z vás mezi čtyřma očima, ale protože na to není čas -"

"Já vím, kdo jste," ozvala se jedna. "Jste detektiv a pracujete pro Nera Wolfa. Jmenujete se Archie Goodwin." Byla to zrzka s bělostnou pletí. "To nepopírám," řekl jsem jí, "ale nejsem tady pracovně. Neptám se, jestli jsme se už někdy setkali, protože kdybychom se setkali, nezapomněl bych n-"

"Nesetkali jsme se. Viděla jsem vás i vaši fotografi . Vy se ale máte rád, co?"

"To se ví. Tak jako většina lidí. Budeme hlasovat. Která z vás se má ráda? Zvedněte ruce." Z purpurových záhybů vystřelila jedna obnažená ruka, nato další dvě a pak zbytek včetně zrzky. "Prima," kývl jsem hlavou.

"To máme vyřešené. Jednohlasně. Ta moje osobní potíž spočívá v tom, že jsem se rozhodl prohlédnout si vás a tu naprosto neodolatelně nejkrásnější a nejúžasnější ze všech požádat o její telefonní číslo a teď se nemůžu hnout z místa. Všechny jste takové. Co se týče krásy a úžasnosti všechny předčíte ty nejdivočejší sny kteréhokoli básníka a já nejsem básník. Takže jsem se očividně dostal do pěkné kaše. Jak bych vůbec mohl vybrat jednu z vás, kteroukoli, když -"

"Blbost." To byla zrzka. "Mě, samozřejmě. Peggy Choatová. Argyle dvě-tři-tři-čtyři-osm. Nevolejte před obědem."

"To není fér," namítl chraplavý hlas. Vycházel z hrdla jedné, která vypadala poněkud stará na Hébé a trochu moc plnoštíhlá. Pokračoval: "Mám vám říkat Archie?"

"Samozřejmě. Tak se jmenuju."

"Dobře, Archie, nechte si přešetřit zrak." Zvedla paži, která se přitom obnažila, a dotkla se ramene dívky vedle sebe. "Přiznáváme, že jsme všechny hezké, ale nejsme stejná sorta jako Helen Laconová. Podívejte se na ni!" To jsem udělal a musím říci, že na tom něco bylo. Helen Laconová s hlubokýma temnýma očima, tmavou sametovou pletí a vlnitými hedvábnými vlasy ještě tmavšími než oči i pleť představovala nepochybně jedinečný a zvláštní typ. Ústa měla vykrojena tak, aby ukazovala bělostně zářící zuby, ale nesmála se. Nereagovala vůbec, což bylo na herečku pozoruhodné. "Je možné," připustil jsem, "že mě tak oslepila záře celku, že jsem slepý k jasu jednotlivých hvězd. Snad je ze mě nakonec opravdu básník, aspoň tak zním. Můj dojem, že musím mít telefonní čísla vás všech, neznamená samozřejmě žádnou pochybnost o Helen Laconové. Připouštím, že to můj problém vůbec neřeší, protože zítra budu muset čelit otázce, které z vás zavolat jako první. Jestli budu mít stejný pocit jako teď, budu muset vytočit všechna čísla zároveň, a to není možné. Ze všech sil doufám, že neuvíznu na mrtvém bodě. Co když se nedokážu nikdy rozhodnout, které mám zavolat napřed? Co když se z toho zblázním?

Anebo, co když se budu postupně potápět-" Otočil jsem se, abych se podíval, kdo mě to tahá za rukáv. Byl to Benjamin Schriver, hostitel, na brunátném kulatém obličeji úsměv od ucha k uchu. Pravil: "Velice nerad vás přerušuji, ale snad budete moci svoji řeč dokončit později. Jsme připraveni zasednout ke stolu. Připojíte se k nám?"

 

   1   

 

 

 

[Obsah]


© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle

TOPlist