Karolína Světlá

ČERNÝ PETŘÍČEK
recenze
(pro čtenářský deník nebo referát)

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Recenze

Kniha vypráví o životě “Černého Petříčka”, jak mu lidé říkali pro jeho vzhled. Černý Petříček byl malé postavy s ohromnou hranatou a ježatou hlavou. V obličeji měl jednu bradavici vedle druhé, a kůži měl tmavější barvy. Jako by to nestačilo, byl ještě obdařen chraplavým hlubokým hlasem, takže kdyby ho v noci potkal někdo kdo ho nezná, dostane šok. Černý Petříček žil se svou matkou na Starém Městě, a než matka zemřela, svěřila mu do opatrování jeho nevlastního bratra Františka, kterého matka hned po porodu zaslíbila církvi. Její dlouhodobá přítelkyně Paní od Beránka Petříčkovi s výchovou pomáhala. Petříček si po matčině smrti zřídil stánek s knoflíky, kde prodával už použité knoflíky, které dokázal krásně naleštit, a vyblýskat. Protože Petříček byl velmi chytrý, chodili si k němu lidé z širého okolí pro rady, a platbu přijímal vždy jen v knoflíkách. Svým důvtipem si mnohdy dokázal domyslet z toho co zaslechl a viděl mnoho věcí které se snažili lidé před ostatními ututlat, ale nikdy jich nijak nezneužil. Paní od Beránka se mezitím narodila dcera Stázička, kterou odmala chovala jako oko v hlavě, protože všechny děti co doposud měla, jí zemřely na nějakou nemoc. Když byl František starší, val ho Petříček do kostela, kde František obnovil slib, který za něj dala po narození jeho matka. A čas šel dál, Petříček dál radil lidem, paní od Beránka dál vařila, ze Stázičky vyrostlo pohledné mladé děvče, a z Františka statný mladý hoch. Jenže se stalo to s čím ani Petříček ani paní od Beránka nepočítali. František se Stázičkou se do sebe zamilovali. Nic netušící rodiče stále připravovali své plány, a děti se jen tajně scházely. Když se blížily velikonoce, blížily se i zároveň plánované Stázinčiny zásnuby, a Františkovo zasvěcení. Osudný den přišel na Boží hod. Jelo se do kláštera, Stázička tam hrála na varhany, a František na housle. Těsně před koncem, když už hudba nebyla potřeba, odešli ven. František řekl Stázičce, že nemůže žít tak blízko ní, a vědět že si jí nikdy nemůže vzít, a že odejde někam daleko od Prahy, kde ho nikdo nezná, a že tam začne nový život. Stázička, která ho miluje stejně jako on ji, se rozhodla že půjde s ním, a protože už začali lidé vycházet z kostela, vydali se na cestu. Před klášterem stál vůz paní od Beránka i s vozkou. Stázička mu řekla kam je má odvézt, a on nic netušíc poslechne. Doma se Stázička převlékla a řekla vozkovi aby odjel zpět. Spolu s Františkem se pak vydají polem na cestu za svobodným životem. Když se rodiče dozví od lokaje co se stalo, domyslí si celou skutečnost. Oba jsou od té doby jako vyměnění, Petříček přestal radit lidem a uzavřel se sám do sebe, a paní od Beránka už nevařila tak dobře jako dřív. Od jednoho cestujícího, že muže a ženu odpovídající jejich popisu viděl nedaleko od prahy hrát s jedním pojízdným divadlem. Pak zase dlouho žádné zprávy nepřicházely. Bylo už to pět let, co František se Stázičkou odešly, se vrátila nemocná a na dno sil vyčerpaná Stázička, s malým dítětem v náručí. Byla to pěkná malá holčička - Františka. Od Stázičky se dozvěděli co se stalo. Hráli v jednom zámku, a jeden muž začal dorážet na Stázičku. František ho praštil houslemi po hlavě, ale šlechtic popadl kord, a Františka zabil. Stázička po týdnu boje s nemocí podlehla. A Františku museli vychovávat strýček Černý Petříček a babička paní od Beránka. Jednoho dne přišla zpráva, že se má trh stěhovat k sv. Havlu. Černý Petříček byl zvyklý na staré místo, a nechtěl ho opustit. Druhý den ráno ho našli v jeho stánku mrtvého.