Lev Nikolajevič Tolstoj
překlad: Taťjana Hašková

ANNA KARENINOVÁ II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XXX

Zase jedu! Zase všecko chápu, řekla si Anna, jakmile se koleska houpavě rozjela a zahrčela na drobné dlažbě, a opět se začaly střídat dojmy jeden za druhým.

V čem se mi to naposled tak hezky přemýšlelo? vzpomínala usilovně. Ťuťkin, coiffeur? Ne, to ne. Ovšemže, o tom, co říká Jašvin: boj o bytí a nenávist – to je to jediné, co lidi spojuje. Ne, zbytečně se namáháte, v duchu oslovila společnost v kolesce s dvěma páry koní, která nejspíš jela za zábavou někam za město. Ani pes, kterého si vezete s sebou, vám nepomůže. Sobě neutečete. Vrhla pohled směrem, kterým se otáčel Petr, a uviděla továrního dělníka opilého do němoty, až se mu klátila hlava. Strážník ho někam vezl. Tenhle snad spíš, napadlo ji. My s hrabětem Vronským jsme také nenalezli uspokojení, třebaže jsme si tolik slibovali. A to ostré světlo, v kterém Anna všecko viděla, otočila teď poprvé na jejich vztah, ačkoliv dřív se těm myšlenkám vyhýbala. Co v ní hledal! Ani ne tak lásku, jako spíš ukojení marnivosti. Vzpomínala na jeho slova, na výraz jeho obličeje, připomínající poslušného stavěcího psa, jaký míval na začátku jejich poměru. A dnes vše nasvědčovalo, že se nemýlí. Ano, byl to triumf marnivého úspěchu. Byla tu ovšem i láska, ale pýcha, že dosáhl úspěchu, převažovala. Chlubil se, že jí dobyl. Teď už je to pryč. Už nemá být na co pyšný. Nemůže být pyšný, ale musí se stydět. Vzal jí všecko, co mohl, a teď ji už nepotřebuje. Je mu na obtíž, ale on se snaží, aby se k ní nezachoval nečestně. Včera se podřekl – přeje si rozvod a chce se oženit, aby za sebou spálil všecky mosty. Máji rád, jenže jak? The zest is gone.^[59] Tenhle chce všecky omráčit a je tuze spokojen sám se sebou, řekla si Anna, pozorujíc růžolícího příručího, který měl koně vypůjčeného z jízdárny. Ano, už to pro něho nemá žádnou chuť. Kdyby od něho odešla, bude v hloubi duše rád.

Nebyla to pouhá domněnka – viděla to jasně v pronikavém světle, které jí teď odhalovalo smysl života a lidských vztahů.

Má láska je stále vášnivější a sobečtější, kdežto jeho cit hasne a hasne, a proto se rozcházíme, pokračovala v myšlenkách. A není pomoci. On je mi vším a chci, aby mi patřil cele, stále víc. Ale on si stále víc a víc přeje vzdálit se mi. Ano, šli jsme si vstříc až do našeho svazku, ale potom jsme se začali nezadržitelně rozcházet na různé strany. A změnit se to nedá. Říká mi, že jsem nesmyslně žárlivá, a sama jsem si také říkala, že nesmyslně žárlím. Ale není to pravda. Nejsem žárlivá, nýbrž nespokojená. Ale… Pootevřela ústa a poposedla v kolesce, vzrušená myšlenkou, která ji náhle napadla. Kdyby dokázala být ještě něčím jiným než milenkou, vášnivě milující jen jeho laskání. Ale ona nemůže a nechce být ničím jiným. A svou touhou v něm budí odpor, kdežto on v ní budí zlobu, a jinak tomu nemůže být. Což neví, že by ji neklamal, že si nemyslí na Sorokinovou, že není zamilován do Kitty, že jí nebude nevěrný? To všecko ví, ale není jí to nic platné. Bude-li k ní hodný a něžný jen z povinnosti, ale ne (...)

(......)