Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.
Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF a MOBI.
Něchljudov stál na kraji prámu a díval se na širou, bystrou řeku. V jeho obraznosti se střídala dvojí vzpomínka. Hlava zatrpklého umírajícího Krylcova, třesoucí se v drkotavém voze, a postava Kaťuši, čile kráčející po okraji cesty vedle Simonsona. První dojem, umírající Krylcov, který nepomýšlel na smrt, byl tížívý a smutný. A druhý dojem, veselá Kaťuša, která nalezla lásku u takového člověka, jako byl Simonson, a nyní se neúchylně dala jistou cestou dobra, by měl být radostný, avšak Něchljudova též skličoval a nemohl tu tíhu překonat. Z města sem po vodě dolehl hlahol a kovové záchvěvy velkého zvonu. Vozka, stojící vedle Něchljudova, i všichni povozníci jeden po druhém smekli a pokřižovali se. Jen malý, rozježený děda docela blízko zábradlí, kterého si Něchljudov zpočátku nevšiml, se nepokřižoval, ale zvedl hlavu a upřel zrak na Něchljudova. Starý měl na sobě záplatovaný kabát, soukenné kalhoty a rozšmaťhané, spravované válenky. Na zádech mošinku, na hlavě odřenou vysokou kožešinovou čepici.
„Co se nemodlíš, dědku?“ řekl Něchljudovův vozka, když si nasadil čepici a narovnal si ji. „Copak nejsi křesťan?“
„A ke komu se mám modlit?“ rázně, vyzývavě odsekl rozježený staroch. Chrlil jednu slabiku za druhou.
„Jasně že k pánubohu,“ ironicky prohodil vozka.
„Tak mi ho ukaž, kde je, ten tvůj pámbu?“
Starý měl ve výrazu cosi tak vážného a neoblomného, že vozka vytušil, že má před sebou silného člověka, a trochu přišel do rozpaků, ale nedal to najevo, a aby nemlčel a neutržil si ostudu před naslouchajícím obecenstvem, rychle odpověděl:
„Kde? Jasně, v nebi.“
„A tys tam byl?“
„Byl nebyl, to máš jedno, ale každý ví, že se máme modlit k pánubohu.“
„Vždyť pánaboha žádný nikdy neviděl. Jednorozený syn, přebývající v nitru otcově, nám to zjevil,“ zase drmolil starý a přísně se mračil.
„Tos teda pěkný neznaboh, hadrníku. Pohane,“ řekl vozka. Strčil si bičiště za pás a narovnával podsednímu řemen u postroje.
Kdosi se zasmál.
„A jaké jsi víry, dědečku?“ zeptal se letitý muž, stojící s vozem na kraji prámu.
„Já žádnou víru nemám. Protože nikomu, ale nikomu nevěřím, jenom sobě,“ stejně rychle a rozhodně odvětil starý.
„Ale cožpak můžeme věřit sobě?“ vložil se do rozmluvy Něchljudov. „Člověk se snadno zmýlí.“
„Jaktěživo ne,“ rozhodně odpověděl starý a pohodil hlavou.
„Ale proč tedy máme různá vyznání?“ zeptal se Něchljudov.
„Inu proto, že lidi věří druhým, ale sobě ne. Já jsem taky věřil lidem a bloudil jsem jak v tajze. Tak jsem zabloudil, až už jsem ani nedoufal, že se z toho dostanu. Starověrci a novověrci, sobotníci a chlystové, popovci (...)
(......)
© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books) v epub a pdf, recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle a další čtečky