Lev Nikolajevič Tolstoj
překlad: Taťjana Hašková

VZKŘÍŠENÍ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XXX

Maslovová mohla být transportována už s první skupinou, a proto se Něchljudov chystal k odjezdu. Ale ještě měl vyřídit spoustu věcí a cítil, že kdyby měl sebevíc volného času, nikdy by nevyřídil všecko. Byl to pravý opak dřívějška. Dříve si musel vymýšlet, co má dělat, a předmět jeho zájmu byl vždy týž: Dmitrij Ivanovič Něchljudov. Ale přestože se tehdy všechny životní zájmy točily kolem Dmitrije Ivanoviče, nic ho nebavilo. Nyní se všecky záležitosti týkaly jiných lidí, nikoli Dmitrije Ivanoviče, ale všecky byly opravdu zajímavé a strhující a bylo jich spousta.

A nejen to. Kdykoli se dříve musel starat o Dmitrije Ivanoviče, vždycky byl mrzutý a podrážděný. Ale starosti o cizí lidi v něm většinou budily radostnou náladu.

Věci, o něž se Něchljudov v té době staral, byly rozděleny do tří oddílů. Sám si je takto puntičkářsky dělil a podle toho je roztřídil do tří přihrádek.

Za prvé šlo o Maslovovou a o to, jak jí pomoci. Nyní se měl starat o podporu žádosti k carovi a o přípravy k cestě na Sibiř.

Za druhé to bylo uspořádání statků. V Panově byla půda postoupena rolníkům, kteří měli splácet rentu na společné obecní potřeby. Aby však byla dohoda uzákoněna, měla být sepsána a podepsána smlouva a závěť. V Kuzminském zatím zůstávalo při tom, co sám zařídil, že totiž peníze z půdy měl dostávat on, jen bylo třeba stanovit lhůty a určit, kolik si má brát z těch peněz na živobytí a kolik nechá rolníkům. Poněvadž nevěděl, jaké výdaje bude mít s cestou na Sibiř, ještě se neodvážil vzdát se celého důchodu, i když jej zkrátil o polovinu.

Za třetí šlo o pomoc trestancům, kteří se k němu obraceli stále a stále častěji.

Kdykoli se zpočátku setkal s trestanci, kteří ho žádali o přispění, nemeškal a staral se o ně ve snaze, aby jejich úděl byl zmírněn. Ale později bylo prosebníků tolik, že si uvědomil, jak nemožné je pomoci každému, a to ho bezděčně přivedlo k čtvrtému bodu, který ho poslední dobu nad jiné zaujal.

Tím čtvrtým bodem bylo řešení otázky, co je, k čemu a odkud se vzalo prapodivné zřízení zvané trestní soud, jehož výsledkem byla trestnice, s jejímiž obyvateli se Něchljudov částečně seznámil, i všecka vězení od Petropavlovské pevnosti k Sachalinu, kde nevinně úpěly statisíce obětí toho zarážejícího trestního zákona.

Z osobních styků s vězni, dotazy u advokáta, vězeňského kněze a inspektora, jakož i ze seznamu vězňů dospěl Něchljudov k závěru, že trestanci, takzvaní zločinci, se dělí úhrnem na pět skupin.

První skupinu tvořili lidé naprosto nevinní, oběti justičních omylů jako domnělý žhář Meňšov, jako Maslovová a jiní. V této skupině jich nebylo mnoho, dle pozorování kněze asi sedm procent, ale jejich osud byl zvlášť zajímavý.

Do druhé skupiny patřili lidé odsouzení za činy spáchané za mimořádných okolností, v návalu hněvu, ze žárlivosti, v opilosti a podobně, tedy za činy, které by takřka určitě spáchal za stejných okolností každý, kdo soudil a trestal. Podle Něchljudovova odhadu tvořila tato skupina málem přes (...)

(......)