<<< Zpět na Literární doupě - přehled všech autorů a knih

Mark Twain
překlad: František Gel

DOBRODRUŽSTVÍ TOMA SAWYERA
ukázky
(pro čtenářský deník nebo referát)

 

 

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 Tato kniha na Novém Literárním doupěti
    1   >

 

(...)

Vstali a putovali ruku v ruce a beznadějně. Snažili se odhadnout, jak dlouho už jsou v jeskyni, ale jediným jejich pocitem bylo, že zde jsou již dny a týdny, ačkoliv jim bylo jasné, že to je nemožné, protože jejich svíčky ještě nedohořely.

Dlouho poté - jak dlouho, nevěděli - Tom řekl, že musejí jít potichu a naslouchat, kde kape voda, že musejí najít nějaký pramen. Za chvilečku pramen našli a Tom řekl, že je na čase zase si trochu odpočinout. Oba byly ukrutně unaveni, a přece Becky řekla, že by ještě kousek ušla. Byla překvapená, když Tom nesouhlasil. Nerozuměla tomu. Usedli a Tom trochou jílu přilepil svíčku na protější stěnu. Myšlenky záhy začaly těkat, po nějakou chvíli nikdo nepromluvil. Potom Becky přerušila mlčení:

„Tome, já ti mám takový hlad."

Tom vytáhl něco z kapsy.

„Pamatuješ se na to?" řekl.

Becky se málem usmála.

„Je to kus z našeho svatebního dortu, Tome."

„Je - a škoda že není velký jak mlýnské kolo, protože nic jiného nemáme."

„Schovala jsem ho od pikniku, abychom měli nad čím snít, Tome, jak to dělají velcí se svatebním dortem, ale bude to náš - „

Nedomluvila a věta zůstala kusá. Tom kus dortu rozdělil a Becky jedla s chutí, zatímco Tom svoji polovičku jenom ohlodával. Na zapití hostiny tu byla spousta studené vody. Za chvíli Becky navrhla, aby se šlo dál. Tom chvíl mlčel. Pak řekl:

„Becky, vydržíš to, když ti něco řeknu?"

Becky zbledla, ale řekla, že vydrží.

„Tak tedy, Becky, musíme zůstat tady, kde je pitná voda. Tenhle kousek je naše poslední svíčka."

Becky dala průchod slzám a nářkům. Tom ji utěšoval, jak mohl, ale úspěch byl nepatrný. Potom, po dlouhé době, nakonec řekla:

„Tome!"

„Ano, Becky?"

„Budou nás pohřešovat a budou nás hledat."

„Ano, to budou. Určitě budou."

„Možná že už nás hledají teď, Tome?"

„Je to docela možné. Doufám, že nás už hledají."

„Kdy myslíš, že nás pohřešili, Tome?"

„Asi když se vrátili na loď."

„Tome, ale už snad byla tma - všimli si vůbec, že tam nejsme? Co myslíš?"

„Nevím. Ale určitě by tě postrádala tvoje maminka, jakmile se parník vrátil."

Tom se vzpamatoval, když spatřil ulekaný výraz v Beckynčině tváři, a viděl, že se dopustil velké chyby. Becky přece neměla onoho večera jít domů. Děti zmlkly a upadly v zádumčivost. Za chvíli ukázal nový výbuch Beckynčina žalu Tomovi, že dospěla k témuž poznatku jak on - že totiž může uplynout půl nedělního dopoledne, než paní Thatcherová zjistí, že Becky není u paní Harperové. Děti upřely oči na zbyteček svíčky a dívaly se, jak pomalu a nemilosrdně taje a mizí, viděly, jak nakonec ční poslední centimetr holého knotu, viděly chabý plamínek stoupat a klesat, vystupovat po tenkém sloupečeku čmoudu - váhat chvilininku na jeho vrcholku - a pak zavládla hrůza naprosté tmy.

(...)

 Tato kniha na Novém Literárním doupěti

 

    1   >

 

 

 

[Listovat]

[Obsah]


© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books) v epub a pdf, recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle a další čtečky

TOPlist