Obraz první
Výjev první
Drvoštěpové (ostřejí a poklepávají pily). Později Kozelka.[1]
ZBOR DRVOŠTĚPŮ
Bruste, hoši, bruste pilu,
sekeru si strojte k dílu;
celý den
žerou zuby do polen,
sekera,
odpočine z večera.
Mnoho práce, málo chladu,
mnoho žízně, málo sladu -
bodejž kozel pilu vzal,
pilu, pilu, pilu!
KOZELKA (přihání se, pod paží a v kapsách maje plno uzlíčků)
- A to je hezky – to je česky. Zpěvem boží den přivítejme, zpěvem mu dejme dobrou noc!
ŠEBELKA
- Dobrýtro, Kozelko!
KOZELKA
- Dejž to Pán Bůh, Šebelko!
PAVELKA
- Co pak ti tak z rána nohy zapálilo, že jim nedáš pokoje?
KOZELKA
- Nejsou boží nástroje? - Jeden leží, jeden spává, druhý vstává! - A já si toho vážím – ať mne pstotní skroutí jako suchou obruč! - nevážím-li si toho žejdlík slivovice, že jsem vás tu napad° pohromadě.
DRVOŠTĚPOVÉ (se vzchopí)
- Je co na práci?
KOZELKA
- Až hanba – pila se vám strmácí! Patnáct, hoši! - Hoši, patnáct tvrdých! Dřevo jako síra – štěpina jako štěpina.
DRVOŠTĚPOVÉ
- Kde? Kde?
KOZELKA
- Zde, zde!
ŠEBELKA
- Plácale!
KOZELKA
- Žvástale! - To je pila, bratře můj? A to jsem já, že nejsem? Chyť mě za hlavu, a pilou mě polehtej na obou kyčlích, není-li na Perštýně patnáct tvrdých.
ŠEBELKA
- Tedy pojďme!
PAVELKA
- Ouha! - Nás Kozelka najímal.
ŠEBELKA
- I ty ohmatané topůrko – ty bezzubáku! - (jde naň)
DRUZÍ (za ním)
- Zlam ho!
PAVELKA
- O jen sekni, sukovitý berane!
DRUZÍ (po něm)
- Potlučte jim zadky!
KOZELKA (skočí mezi ně a uzlíky vtěsnav mezi rozkrok, s rukama roztaženýma uprostřed obou sborů státi zůstane)
- Zpátky! Čert si vás vezmi na oprátky! Pozbyli jste rozumu? - Ať mi ruce uschnou jako zimovaná louč, jestli se mi hnete z místa! Pražští drvoštěpové! - Aj, milí páni, víte-li pak, co to znamená? S pilou a sekerou celý den po ulici. Smím já chodit se zbraní? - A jsem přece člověk, co? - Nejsem ale drvoštěp!
ŠEBELKA
- Nelam si hubu, pleticháři! Nešklebil jsi na nás zuby, když jsi řekl, že ti milo, že nás pohromadě nalézáš? - nešklebil?
KOZELKA
- Šklebil, hochu!
PAVELKA
- Netočil jsi po nás levým okem, když jsi o patnácti povídal? Že netočil?
KOZELKA
- Točil, hochu!
ŠEBELKA a PAVELKA
- Nu tak tedy, pane Kozelko?
KOZELKA
- Nechte si ale jen říci, vzácný pane Pavelko – poslechni mne, kmochu Šebelko! Já vás miluju oba – naše jména jsou jako naštemované varhany: Pavelka, Šebelka, Kozelka! Já vás najímal oba – dokud kůrka na bochánku chrustí, bratr bratra neopustí! Oba musíte do těch patnácti – oba; jinak se po upřímnějších ohlídnu.
ŠEBELKA
- Nechej ohlížení, dohazovači! (...)
(......)
© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books) v epub a pdf, recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle a další čtečky
, PDF 
a MOBI.
Přejít na nový web Literární doupě