RSS kanál
Přidat k oblíbeným
Akce tohoto týdne:
H. P. Lovecraft: balíček 19 elektronických knih (PDF+ePub) za 475 190 Kč (-60%)
→ 
Další balíčky kompletních knih za výrazně zvýhodněné ceny
Náhodná ukázka:
(13)
Ó Pascale, Paříž je město, kde se můžete v noci toulat a nalézat nechtěné.
Pokoušel jsem se dojít k Opeře, když tu se stovka vozů přehnala nepřehlednou zatáčkou, čekal jsem, až přejedou, spolu s ostatními chodci, kteří pak najednou vyrazili na druhou stranu, avšak mne na pár vteřin zdržel pohled na jiné pádící vozy, blížící se ze šesti stran, a sestoupil jsem z chodníku, když se v té zatáčce objevil osamělý vůz jako poslední závodník v Monaku a rovnou na mě – uskočil jsem právě včas – za volantem Francouz nezvratně přesvědčený, že nikdo jiný nemá právo na život a na to, aby byl u milenky tak rychle jako on – jako Newyorčan se snažím utéci nespoutané frekvenci, ale Pařížané jen stojí a pak přecházejí, spoléhajíce na řidiče – a panebože, ono to funguje, viděl jsem desítky vozů s jekotem zabrzdit ze stovky, aby mohl nějaký chodec přejít.
Šel jsem k Opeře i proto, abych se najedl v nějakém slušně vyhlížejícím restaurantu, byl jeden z mých střízlivých večerů, zasvěcených osamělým procházkám a pozorováním, leč jaké ponuré, opršelé gotické stavby, chodím kolem nich prostředkem těch širokých chodníků, co nejdál od temných průjezdů – podívaná na nedefinovatelnou městskou noc a klobouky a deštníky – nekoupím si ani noviny – tisíce lidí vycházejí odkudsi z jakéhosi představení – šel jsem do přecpané restaurace na Boulevardu des Italiens, usadil jsem se až na konci barového pultu sám na vysoké stoličce a pozoroval jsem, promoklý a bezmocný, jak číšníci natírají syrovou sekanou worcesterskou omáčkou a ještě něčím jiným a jak jiní číšníci spěchají kolem s kouřícími podnosy dobrých jídel – sympatický barman mi přinesl jídelní lístek a alsaské pivo, jež jsem si objednal, a hned jsem mu řekl, aby chvilku počkal – nechápal, jak mohu hned pít, aniž jsem jedl, protože je zasvěcen do tajemství okouzlujících francouzských jedlíků: – na samém začátku spěchají s hors d’oeuvres s chlebem, než se pohrouží do entrées (to vše prakticky ještě před prvním douškem vína), pak zpomalí a začnou si lebedit, tu douškem vína svlaží hrdlo, tu přijde trocha hovoru a pak druhá půle hodování, víno, dezert a káva, něco takového nesvedu.
Piju stejně už druhé pivo a čtu si v jídelním lístku a vidím, že na páté stoličce ode mne sedí Američan, ale tváří se tak zle, jak je absolutně znechucený Paříží, že se bojím zavolat: „Hej, nejste Američan?“ Přijel do Paříže a čekal, že se natáhne na slunce pod kvetoucí třešeň, polezou po něm hezké holky a lidi budou kolem něho tancovat, a místo toho bloudí po ulicích v dešti a kolem jen ta hatmatilka, neví ani, kam jít za kurvama nebo kde je Notre Dame a kavárnička, o níž mu vyprávěli doma u Clenmora na Třetí Avenue, nic – když platí za chlebíčky, háže doslova peníze na pult: „Stejně nemám ponětí, kolik to vlastně stojí, a vůbec, strčte si to všecko někam, jedu zpátky do svýho dolíku v Norfolku a vožeru se s Billem Eversolem v bookmakerským pajzlu, i se vším všudy, vo čom vy žabaří nemáte ani páru,“ – a vypotácí se v nepochopeném pršiplášti a v zklamaných galoších –
(...)
Zapojte se do našeho nového diskusního fóra!
Diskuse o autorech, knihách a jazycích, čtenářský deník, amaterská tvorba, bazar knih, možnost hlasování atd.
