NEJVĚTŠÍ ON-LINE KNIHOVNA V ČR

Akce tohoto týdne:

Miguel Cervantes: balíček 2 elektronických knih (PDF+ePub)     za 78  59 Kč (-25%)

 

→     Další balíčky kompletních knih za výrazně zvýhodněné ceny

Náhodná ukázka:

21
JESTLIŽE MÁ BÝT ŘÍMSKÉMU

vojevůdci udělen odměnou za vítězství nad nepřítelem vlasti velký triumf, musí podle starobylých zvyklostí splňovat určité podmínky. V první řadě už musel zastávat konzulskou hodnost nebo magistraturu prvního stupně, musí být oficiálním vrchním velitelem vítězné armády, nikoli zástupcem vrchního velitele; a jako vrchní velitel musí před bitvou osobně vykonat auspicie. Dále musí válčit proti cizímu nepříteli, nikoli pouze potlačovat nějakou vzpouru na vlastním území. A cílem války, kterou vede, nesmí být znovuvydobytí území, které už jednou Římu patřilo, nýbrž rozšíření římské nadvlády nad zcela novou zem. Musí dále nepříteli zasadit rozhodující porážku v řádné bitvě, která tažení ukončí, a pobít nejméně pět tisíc nepřátel, zatímco římské ztráty jsou poměrně malé. A konečně, musí to být tak jasné vítězství, že může bez obav o dobyté území svou vítěznou armádu přivést zpět do Říma, aby se zúčastnila triumfu. Povolení slavit triumf poskytuje senát, ale teprve po dlouhých, žárlivých úvahách. Senátoři se sejdou zpravidla v chrámu bohyně Bellony za Městem, aby podrobili důkladnému zkoumání zprávu, ozdobenou vavřínovým vínkem, kterou jim vojevůdce poslal. Mají-li důvod k domněnkách, že jeho nároky nejsou řádně podloženy nebo že zpráva je přehnaná, předvolají si ho, aby všechno řádně zdůvodnil. Jestliže se však shodnou na tom, že skutečně vybojoval významné vítězství, stanoví den díkůvzdání a vyžádají si formální souhlas římského lidu, aby v den triumfu směla vítězná armáda vpochodovat do městských bran. Senát má neomezenou moc zmírnit některou z podmínek nutných k triumfu, jestliže jde o dostatečně záslužné vítězství. To je jenom spravedlivé, ale přece jenom – nerad to říkám – se podle mého názoru od dob Romulových vyskytlo z tří set patnácti triumfů alespoň šedesát až sedmdesát vyloženě nezasloužených. Na druhé straně zase nejednoho dobrého vojevůdce připravila o poctivě zasloužený triumf závist a nepřejícnost jeho rivalů v senátě. Jestliže však některého vojevůdce ošidí o tuto poctu jeho nepřátelé nebo nějaká formalita, slaví obyčejně svůj neoficiální triumf na vlastní pěst mimo Město na hoře Albské, kterého se zúčastní celý Řím, takže se prakticky vyrovná skutečnému triumfu. Nemůže být pouze zaznamenán do městských análů a po smrti triumfátora se nesmí v pohřebním průvodu nést jeho maska a triumfátorský oděv. Snad dva nejostudnější triumfy, jaké Řím zažil, byl triumf Julia Caesara za vítězství nad syny Pompeia Velikého, jeho příbuznými, a jiný, který slavil jeden můj předek, jakýsi Appius Claudius, přestože mu tuto poctu nepřiznal ani senát, ani lid; ten si k sobě do vozu posadil svou sestru vestálku, aby se městští úředníci neopovážili ho z vozu vytáhnout, neboť by se tím dotkli její svatosti.

Když jsem poslal senátu svou zprávu s žádostí o triumf, bylo už předem samozřejmé, že mi ho přizná, protože nikdo by se neodvážil oponovat mým požadavkům, i kdyby byly naprosto neopodstatněné – tak neopodstatněné jako třeba Caligulovy, když slavil svůj trojnásobný triumf za vítězství nad Germánií, Británií a Neptunem. Táhl tehdy několik mil do Germánie, nenarazil na žádný odpor, pak propadl panické hrůze z imaginárního nebezpečí a uháněl zpátky; do Británie se nikdy ani nepřeplavil, ani tam neposlal své vojsko; nu, a pokud jde o Neptuna, snad to nejmenší, co se k tomu dá poznamenat, je to, že triumf se nemůže přiznat za vítězství, ať už skutečné nebo smyšlené, nad státními bohy. Ale já jsem se snažil dodržet všechny náležitosti, a tak jsem ve zprávě uvedl, že počet Britů, kteří byli za mého osobního vedení vojenských akcí zabiti, je o tři sta nižší než předepsaný počet pět tisíc, ale množství zajatců možná tento nedostatek vyváží a my sami máme na seznamu ztráty tak malé, že by se to rovněž mohlo přičíst k dobru, kdyby se senát rozhodl projednou tuto podmínku prominout. V případě, že mi triumf přiznají, slíbil jsem dát k dispozici pro zápasy v Cirku šest set zajatců, čímž by počet zabitých nepřátel překročil oněch pět tisíc. Napsal jsem, že dříve než v březnu se do Říma nemohu vrátit, protože Aulus bude přes zimu potřebovat ještě celý expediční sbor, než si Britové zvyknou na to, že nám jejich ostrov připadl natrvalo. I pak budu muset nechat v nové provincii posádku, protože by ji mohly napadnout zatím neporazené pohraniční kmeny. Ale mohu přivést zpátky vojsko, které se aktivně zúčastnilo závěrečné bitvy – to jest Dvacátou legii, čtyři kohorty ze Čtrnácté, dvě z Deváté, dvě z Druhé, jednu z Osmé a část spojeneckých vojsk – jestliže to bude stačit. Zatím se v souladu se starými zvyklostmi do Města nevrátím (bude je nadále spravovat jako můj zástupce Vitellius s jejich pomocí); zůstanu v Galii, hlavní sídlo budu mít v Lugdunu, vyřídím si nějaké odvolací soudní záležitosti, spory mezi kmeny a městy, zkontroluji posádky a opevnění, zreviduji účty jednotlivých oddělení a prověřím si, zda se důsledně dodržuje můj rozkaz k úplnému potlačení druidského řádu.

(...)

 

(Robert Graves, Claudius Bůh a jeho žena Messalina)

 

Zapojte se do našeho nového diskusního fóra!
Diskuse o autorech, knihách a jazycích, čtenářský deník, amaterská tvorba, bazar knih, možnost hlasování atd.

úvod ~ novinky ~ autoři ~ díla ~ galerie ~ historie ~ perličky ~ slovník ~ odkazy ~ fórum ~ diskuse

mapa webuediční plánkniha návštěve-mail

 

Literární doupě - on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu; knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle

 

© 2001-2017 Johanesville

TOPlist