Vladislav Vančura

LUK KRÁLOVNY DOROTKY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Konec vše napraví

Město Lasička leží na střední Otavě. Snad není nejkrásnější, ale jestliže se díváte z cukrárny Kubíčkovy na jižní cíp jejího náměstí a máte-li přitom trochu představivosti, možná, že ji přirovnáte k některým městům hornoitalským. Ten kout je starobylý a současně svěží. Má klidná průčelí, široké vjezdy a dobré střechy; nad ostatním můžete přimhouřiti oko. Avšak i kdybyste smýšleli jinak a kdybyste nenacházeli žádné zevní podoby, jakmile se snese noc a v lasič-ských zahradách začnou zpívat slavíci, vrátí se vám obraz Florencie.

V této končině, v domečku označeném znamením tančícího medvěda, bydlil odedávna Viktor Brand, člověk, jenž zřídkakdy vytáhl paty a věčné ležel v knížkách. Jak už tak bývá, že čert nosí jen na větší hromadu, milý Brand — jakkoliv byl bohat — zdědil ještě jakési pozemky a tak za našich špatných časů nabyl takového majetku, že se rozhodl nedělat zhola nic na výdělek. Předtím učil v jakési pražské škole řečtině, ale když mu zacinkalo v kapse tolik zlata, pověsil všechno na hřebík a odjel do Lasičky, kde se mu nadmíru líbilo.

Tehdy bylo Brandovi kolem čtyřicítky. Žel, tento věk ho nemohl uchrániti od pošetilosti. Zamiloval se bez prospěchu a radosti do slečny Blaženy a oženil se, nemaje ani potuchy, co se smí a co se nemá. Blaženě tylo dvacet let. Nelze ovšem říci, že by svého manžela milovala, ale jsouc prostá a poslušná neměla proti němu nic. Někdy, když se na Branda dívala ze svého koutku, se jí zdálo, že může buditi úctu. Tu u hezkém vytržení se dotýkala foliantů a nahlížela do nich.

„Jak jest příroda sama možná?“ čtla přes rameno svého Viktora a po zádech jí přeběhl mráz. Kdyby se byl nešťastný filosof jen trochu měl k světu, byla by mu dala s chutí hubičku. Brand si opravil brýle a založiv prst do knihy jal se mluviti o tom, co pravé četl, ale ukázalo se, že omílá stále jednu větu a že ničemu nerozumí.

Dům U tančícího medvěda patřil rodině Brandově již hezkých pár let a Viktor měl doposud v živé paměti, jak to v něm chodívalo za starých časů, kdy vládla v kuchyni jeho matka a starý Brand počítal peníze stržené za líh. Jeho syn vyměnil účetnictví za Immanuela Kanta či Platona, ale jinak nesáhl dočista na nic a ještě se domníval, že paní Blažena půjde ve šlépějích jeho matky se stejnou chutí, s níž on následuje otce.

Možná, že by některé věci vskutku měly být dvakrát slyšeny a dvakrát žity, abychom v nich našli nějaký zasutý smysl, jenže paní Blažena a všichni, kdo mají v žilách krev, raději utekou a budou se tlouci po lesích, než by se spokojili s takovým údělem.

Brandova žena měla po krk tohoto zákoutí Lasičky, které se podobá Florencii, a posílala k čertu i slavíky. Možná, že by to byla učinila i se svým manželem, ale to jí doposud nepřipadlo na mysl. Provdala se teprve před rokem.

Na počátku června, v pátek, kdy na děkanství vyzváněli menšími zvony, přecházel Viktor zahradou svého domu, maje v rukou dopis jakéhosi půtkaře, který mu sděloval šťastný výsledek hádky. Názory Brandovy (...)

(......)