Vladislav Vančura

LUK KRÁLOVNY DOROTKY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Chirurgie

Žádné z lidských zaměstnání není tak vznešené a svěží jako lékařství. Zatím co kolem jedenácté si hoví soudcové v poduškách, zatím co advokáti chrápou a písaři se protahují zívajíce jako lvi, bývají lékaři ještě na nohou, a jestliže se přece některému z nich podařilo vlézti si do postele, možná, že opět vstává, slyše za svou hlavou drnčeti zvonek. Ať je líbezná noc či nepohoda, tito chlapíci jsou vždycky hotovi dát se na cestu. Záda jim neoschla od nočního potu a již vstupují do drožek, křičíce na vozku či na řidiče jméno sady, jež bývá na sta honů od místa, kde nasedají. Věčné cestování uchovává ovšem zevnějšek lékařů a ztužuje jejich povahy do té míry, že se jim příslušníci jiných stavů jen stěží vyrovnají. Kdopak je takové lamželezo jako doktor Jan Girgal a kdo má takovou trpělivost jako doktor Eugen Závada z města Orlice?

Prvý je člověk starobylých mravů, jemuž dobré bydlo nedalo zbřichatět. Chodí rozkročen a jeho spodky splývají v záhybech až ke kotníkům. Pokud jde o tvář, má hrbolatý nos, veliká ústa a kolem úst hluboké vrásky, jež vykružují rysy smíchu. Podobá se čínským řezbám a tím je řečeno, že jeho obličej, jakkoliv se směje, jeví více zarputilosti než veselí. Povahy je Girgal neústupné a jeho názory se liší od smýšlení orlických občanů tak, že ho pokládají za podivína. Déle než dvacet let bydlí na jednom místě, ale ani čas ani společné zvyky neučinily jej podobným ostatním lidem.

Dům Girgalův překvapuje právě tak jako on sám. Stojí uprostřed náměstí a jeho okna jsou obrácena k východu, to jest ke konírně a k lukám. Průčelí tvoří holá zeď. Stavitel ji zvedl nad výšku střechy a rozčlenil její plochu svislými vruby a římsami ve vodorovném směru. Do domu se vchází rozlehlým podjezdem z levé strany. Vedle mohutných vrat je pak krámek knihkupcův. Říká se, že dům doktora Girgala připomíná chmurnou bránu očistce.

Město Orlice leží asi na polovině cesty z Českých Budějovic do Třeboně. Svého času slynulo znamenitými výročními trhy, na něž se z veliké dálky sjížděli ševci a dřevěnkáři. Od těch dob se ledacos změnilo a význam města se umenšuje tak, jak plyne čas. Z řemesel, jež druhdy kvetla, zasluhuje dnes zmínky jediné kadeřnictví. Nechť však je Orlice bez proslulosti, zachovala si usměvavou tvářnost, klid a důvěru ve štěstí, které se možná vrátí.

Doktor Jan Girgal vycházel s pány a paními orlickými vždy celkem špatně. Staral se však o jejich neduhy s takovým zaujetím a s tak výtečnou snahou vrátiti jim zdraví, že záhy proslul, a tu ovšem bylo nutno přijúnati jej, jak byl, hněvivý, násilnický a rozkřičený. Názory doktora Girgala nedaly zajisté spát leckterým tichošlápkům, ale bylo těžko dostati se mu na kobylku. Nezastával veřejného úřadu a neměl představených, kteří by mu šlapali na přezky. Z hovorů a z nesouhlasu, který tu a tam mohl zaslechnouti na ulici, si Girgal nic nedělal. „Já,“ říkával, „budu vždy mluvit, jak mi narostl zobák, a vyřídím si své spory krátkou cestou.“

Při těch slovech tloukl o zem holí,  (...)

(......)