Vladislav Vančura

AMAZONSKÝ PROUD
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Starosta a báby

Žije starosta, jeho břicho má dvě poschodí a všechno k němu přichází ústy. Hnusný měch visí mu mezi nohy jako vemeno a pase jej, obžíraje potravinářské krámy. Starosta, pokud jest, leží jako tenká žilka na svém drobu. Klade naň ruce, aby nepřemýšlel, a tehdy slyší ty, již k němu přišli ve věcech úředních. Co? Z celé řeči pohltí pár slov. Ó vlasti, ó demokracie! Sedm bab, jejichž mateřštinou je žebrota, kazí pokoj a vzhled města sedm dní v týdnu. Sedm žebraček na vztažených rukách, jichž lidé se dotýkají jako kropenek, nesou dobročinnost města. Jsou nosaté a milují kořalku, neboť je hřeje v uzlu vnitřností jako staré časy. Čtyři Marie, Anna, Alžběta a Kristýna. Jejich barvy jsou šeď a zsinalost. Ale někdy srdce přece krvavá vesele si dupnou, a protože jich je sedm, jsou slyšána. V té chvíli ženské nechytí starostu za krk, ale jedna za druhou mečí u jeho okna, dáví před ním a vyklepe mošnu na jeho práh.

Jednou starosta se dopálil a zhloubi svého žaludku řekl, dělaje kříž nad pastouškou: „Přispíváme na obecní chudé a dosti již ostudy na ulicích. Jen pátek budiž milosrdným dnem, jindy ať sedí žebrácky doma!“

U všech čertů, odpovídaly v pastoušce, co máme jíst po šest dní? „To je opatření,“ řekla třetí Marie, „které nás vrací kostelu.“ A na druhý den, tak jak byly všivé, šly do chrámu božího, a zdůrazňujíce svoje krky, zpívaly velmi vroucně. Sešlo se všeho všudy čtyřiadvacet krejcarů. „Hlouposti,“ pravila první Marie, „řemeslo má zlaté dno.“ A jala se plésti košíčky pro hodná dítka. Nic, neprodala ani jediného a dnes do nich schovává nakradené věci. Potom zkoušely prodávat žabinec, sirky a čarovaly. Desatero prostředků učinilo je chudší o desatero nadějí. Dobrá naděje je mys a kolem něho na tisíc trosečníků. Je to těžké doufat, když ti voda teče do bot a vězíš-li v bryndě až po krk. K obrazu tonoucího stvořil umělec naději s rukama vztyčenýma, jež čníce nad hladinu, když vody zavřely se nad hlavou, chytají se stébla. Ale nad žebráckou bídou fičel prázdný prostor a nebylo se (...)

(......)