Vladislav Vančura

AMAZONSKÝ PROUD
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Hudba na ulici

Širá pole, město, pohoří, jeví se z hory nově jako čarokruh. Svit padá na zemi podoben ohnivému dešti a ticho tetelivým zvukům andělských rohů. Ples a milostné usmívání tkví nad krajinou. Ale mírná radost se ztroskotá. Poledne blízké nadhlavníku jako blázen dá se do třeštění a na útěku rozpoutává nevázané veselí.

Halas a vytrubování pod horou ústí v píseň, jez roste přibližováním. Jsou to děti na výletě, které zpívají. Hlasy poletují jako ohňostroj.

Pohnutý diváku, nehleď jediným směrem, ale obracej se na vše světové strany. Dole leží země a továrna se ježí, komíny a vesnice jsou rozptýleny jako stádo. Město se otevřelo, mnoho lidí vyšlo na ulice a hemžení se podobá pobořenému šiku.

Jako van přeletěla chvíle vzruchu.

Zde, děti, rozbijte tábor a jezte. Chléb, kousek masa, slaninu a něco kávy z láhve. Potom do hry! Den rychle mine a v mnohých obměnách myslete na horský výstup.

Sirá noc je prostor křižovaný představami jako blýskavicí. Jsme na Blaníku. Vojsko, obraz síly, s praporcem na znamení sjednocení, za hluku a hlasného volání nasedá na kůň. Všechny horské strany jsou brány. Děti slyšely hlas, jenž zněl jako hlas boží ze Sinaje: Jsem Blaník. Útočný a shromaždiště sil. Jsem stavba obrácená k budoucnosti jako proroctví.

Načeradec je tichý jako zapomenutý hudební nástroj. Noc tlumí všechny zvuky, až úder věžních hodin rozkmitá hladinu ticha.

Náhle východní strana vzplanula září, jež zhasíná a znovu vybuchuje. V nedovolené blízkosti domů navršili stoh, jenž hoří. Pacholek procitl první a pobíhá nahý a zmámeny požárem jako můra. Volá příliš pozdě. Oheň, obrácený větrem, přeskakuje na stodoly plné sklizně a sahá až k chlévu. Hasičská trubka a zvony bijí na poplach. Koně vysoko bijící ve stáji šílí a řvaní dobytka jako děsné volání tonoucí lodi, v poryvech silné a tichnoucí, obchází město jako šelma. Slyšíce je, děti, poraženy strachem, odvážily se jen k oknům hostince, kde spaly. Obraz je poutá a hravá mysl, když obsáhla velikost požáru, rozdmychala jej v hrůzu válečného pole a náhle proměnila neštěstí v slavnost. – „Žhář,“ míní dítě, „byl hrubý a zavilý nepřítel, oheň nesl zjevně, a založiv jej, čekal, kradí se neohlížeje, až vzplane. Hrůza poplachu ho nerozechvěla a před (...)

(......)