Vladislav Vančura

OBRAZY Z DĚJIN NÁRODA ČESKÉHO II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Rozmluva

Král seděl při praskajícím ohni se sestrou svého otce Anežkou a řekl jí:

„Králova sestro, všichni velebí tvou moudrost, odpověz mi tedy a vyjev mi, co znamená tenhle sen: V povětří krouží orel. Křídla jej mocně unášejí, jeho zoban je pevný a dobře zahnutý a jeho drápy jsou mocné. Pod letícím orlem je širá a volná krajina, ale přece jsou tam dva černé lesíky. I krouží ten orel a jeho hlava bdí nad jeho srdcem. – Unáší jej touha vzlétnouti k nejvyššímu místu, ale rozum mu našeptává, že v těch dvou lesících je ukryt nepřítel.“

„Ach,“ odpovídá Anežka, „není výsosti mimo svatost! Zanech podobných myšlenek, buď pokorný!“

Řkouc to položila Anežka dlaň na předloktí svého synovce. Jasný den, veselé pokřikování přívozníků a zvuky vzdáleného města dolehly do klášterní kobky. Paní, která se v mladosti zaslíbila Bohu a jejímž hradem byla modlitba a jejíž slávou byla svatost, pocítila v té chvíli dotyk jiného života. Zdálo se jí, že Bůh, který stvořil Přemyslovo srdce a jiskřící mysl, má jiné záměry s králem než s mnichy. I obejme jeho hlavu a praví:

„Příteli, vím co se tají v tvém snu Vím, že pod tvými slovy jsou jiná slova. Vím, na co myslíš. – Ty dva lesíky znamenají dvě nepřátelské země. Prvá je Bavorsko, druhá Uhry. A pokud se týká toho místa nejvyššího, míním, že je to trůn svaté říše Římské. Když jsem byla malé děvčátko, nebylo mi podobné toužení cizí. Teď vidím, že je plané, ale co je lidský rozum proti božímu úradku? Ten, který vkládá nutkání do tvých prsou, tě snad učiní mečem křesťanstva. Kráčej tedy vpřed pevnou nohou, jdi bez třesení a víra ať je tvůj štít! Ať se zpívají písně o tvém křesťanském duchu a dobrá skládání ať tě oslavují na všech hradech!“

Král políbil Anežce hřbet ruky. Když se pak udál čas, shromáždil kolem sebe zpěváky a dobré vypravěče, kteří od dob Václavových hledali útulek na pražském hradě, a řekl jim:

„Mistři zpěváci, vypravěči příhod, slynete uměním skládati zdobné verše a máte ve zvyku vychvalovati panovníky. S velkou odvahou a s velkou dovedností mluvíte hned o jednom, hned o druhém, jako by byl nějaký Alexandros. Vaše písně jsou kratochvilné a dobře (...)

(......)