Vladislav Vančura

OBRAZY Z DĚJIN NÁRODA ČESKÉHO II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Čihadlo

Po pruské výpravě se rozšířila Přemyslova sláva. Kdekdo opakoval jeho jméno, kdekdo věřil, že udeří v zmatek jako nějaká bouře a že pod jeho údery věc chabá a plytká bude mocně zníti. Kdekdo se domníval, že vrbice a pýr, které zaplevelily dílo toho času, se změní v jahůdky.

Přemysl byl mocný král, ale cožpak se někdy narodil kovář, který by mohl skouti svět? Což je v pozemských kovárnách kladivo a kovadlina, které by mohly bít a bít? Což se těmi údery nemění věc prvá i druhá?

Nikoli! Synové z ženy narození konají dílo a to dílo jim zasazuje rány a proměňuje se podle obecného běhu a cloumá člověkem, kam chce čas.

Přemysl byl tedy mocný panovník, ale co je to platné, musil se ohánět, jak lítaly mouchy. Potíral různice a tu a tam je vyvolával, byl králem pořádku a tu a tam jej kazil.

V ten čas dosedl na stolec svatého Petra Alexander. Pokud jde o českého krále, byl mu nový papež oddán, ale opatrnost, která je často svítáním nezdaru, mu našeptávala, aby snižoval každého vládce, jehož moc je rozhodná, a aby vyvyšoval ty, kteří se k ničemu nehodili a od nichž se nedalo nic čekat. Když tedy zemřel Vilém Holandský, stalo se, že papež, knížata svaté říše Římské a vposled i Přemysl byli zaneprázdněni úklady a péčí, aby nikomu z nich nevzešel nějaký větší prospěch a aby v žádné zemi nerostly stromy výš, než se hodí obecné malosti.

Když tedy měl Přemysl v říši napilno, zvedli někteří čeští šlechticové hlavu. Byli nespokojeni, neboť novoty, které král zaváděl, zkracovaly jejich moc i majetek i důchody.

Mezi šlechtici byl z nejznamenitějších rod Vítkovců. Jeho panství na jihu Čech sahalo přes pohraniční hvozdy až kamsi k Dunaji a pan Jindřich s panem Oldřichem si počínali, jako by i ty zemské pohraniční lesy byly jejich. Nové osady a královská města uprostřed vítkovských držav nemohla se jim tedy líbiti; a myslí snad někdo, že byli králi vděčni za rušení krajů a drnžinného zřízení? Nikoliv, to vše rozdmýchávalo panskou nespokojenost.

Král Václav oddálil Vítkovce od svého dvora, král Přemysl jim vrátil mnohá důstojenství, ale nic naplat; od nějaké doby na ně zapomíná, umenšuje jejich moc, umenšuje jejich zboží a mezi panem podkomořím Oldřichem, synem pana Vítka, a mezi králem nevládne dobrá vůle. Tu jde o tíživý závazek, tu o spletku v účtování, tu o chybičky v řadě čísel. Pan Oldřich je mrzut a požádá o dovolení, aby se směl na nějaký čas vrátit do svého hradu. Je to pokojné a pevné sídlo na ostroze uprostřed blat. Vede tam cesta přes padací mosty, vede tam cesta branami, vede tam cesta otevřená k té ruce nepřátel, jež bývá bez štítu. Uvnitř hradeb stojí dvě pevné věže, pánův příbytek, čeledník, sklepy povrchní i spodní, kovárna, ruční mlýnek a studnice.

Chcete ještě něco?

Na nejvyšším ochozu bdí hlásný nad krajinou, hejtman s purkrabím se stará o časné věci, kaplan pečuje o duchovní správu; je tam krásný život. Špetka zimy nikomu nevadí, a že je tma? V soumraku se pěkně naslouchá všelijakým povídačkám. Není nač si (...)

(......)