Vladislav Vančura

OBRAZY Z DĚJIN NÁRODA ČESKÉHO II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Volba

V ten čas vypukl v uherské zemi spor. Bratr královny Kunhuty byl zavražděn a Přemysl měl pomstíti jeho smrt. I vytáhl do horní země uherské, dobyl Bratislavy a překročil Dunaj. Táhl až k Váhu, dobyl města, které sluje Šoproň.

Tu dochází zvěst o proradné volbě.

„Králi, všichni příbuzní, všichni stoupenci, všichni přátelé vás zradili!“

Posel mluví, rozpřádá dlouhou řeč, vypočítává lichotky, kterých se dostalo českému zástupci před volbou.

Je právě krásný den. Slunce zapadlo do kupy oblaků, zář hasne a Přemysl se dívá v širý kraj. Zří otevřené pláně s blankytným třpytem vod, zří mírné kopečky a pasoucí se koně. Nemyslí na nic. Srdce se mu zmítá, jeho duch ustrnul, v skráních mu šumí krev. Nemyslí na nic a z hloubi trnutí jakýmsi divným hlasem promlouvá k němu stesk, že musí odejíti z líbezné krajiny, o níž tak často sníval, a že ji opět ztratí.

Když král střese malátnost, uchvátí jej hněv. Chce promluvit, pohodí hlavou, jedno z očních víček se mu lehce chvěje. Je bled, zatíná zuby, mlčí, ukrotil svůj cit.

Za králem v mohutném kruhu stojí rytířové. Pan Čéč, pan Oldřich z Hradce, pan Boreš z Rýznburka, pan Bavor, páni z Moravy, páni z východu, z jihu, ze všech koutů Čech. Král se k nim obrací, chce je oslovit, jeho pohled padne na Oldřicha, na pana Borše. Vidí je všechny, ty pány z Moravy a z Čech! Jeden si drží ruku před ústy, druhý se otřásá škodolibostí, třetí mění barvu, je rudý, bledne, a opět zbrunátněl.

„Ach,“ praví Přemysl, „český král může být zrazen jen svými vojsky!“

Dříve než spatřil tvář svých pánů, měl však Přemysl na jazyku něco jiného.

Kdo ztrácí hlavu, kdo skládá ruce v klín, kdo hořekuje, žalostí, kdo se vzdává, nechť odejde od krále na deset dostřelů! A kdo má snad radost, kdo si mne kolena, kdo plesá nad porážkou krále, kdo přeje nepřátelům, ať se má na pozoru!

Přemysl sjednává mír s Uhry. Je hotov zříci se poloviny dobytého území, vypravuje do Budína kvapné poselstvo. Potom píše list papeži. (...)

(......)