Vladislav Vančura

OBRAZY Z DĚJIN NÁRODA ČESKÉHO II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Beznaděje

Papež byl dlouho nerozhodný, nakonec uznal Rudolfovu volbu a Rudolf v měsíci listopadu svolává sněm.

Již stojí brána ze zeleného chvoje, již visí koberce z oken, již se třepetá zvuk trubky. – Trubač oddálil svůj nástroj od úst, druhý si hřbetem ruky otírá ret, třetí je rozmrzen pro malou chybičku, které se dopustil, a čtvrtý lelkuje: je mu všechno jedno.

Tu vystoupí falckrabí Ludvík. Volá. Hlas letí nad helmicemi knížat, rytířů a pánů, nad jejich péry, nad praporci, nad barevnými štíty. Hlas letí dál a dál. Ludvíka je slyšeti až v koutech ulic. Upírá českému králi právo k zemím rakouským i k zemím korutanským, pohání jej před říšský soud.

Když domluvil, ozývají se poznovu trubky a bubny. Král Rudolf kráčí do chrámu.

V týž čas a v touž snad chvíli přicházejí Rudolfovi poslové do zemí rakouských, do země korutanské, do země štýrské a dále k salcpurskému arcibiskupovi a k biskupu pasovskému a dále k českým pánům. Všichni ti poslové mají na prsou královské barvy, všichni mají dobrou pečeť, všichni sladce slibují, všichni vyzývají ke vzpouře proti Přemyslovi.

Smutně ubíhá zima. Král táhne k Dunaji, potře v Rakousích odbojnou stranu, vítězí v štýrské zemi, káře škodami salcpurského arcibiskupa a Filip, zrádný a sesazený patriarcha z Akvileje, daleko před ním prchá.

Zatím chystal král Rudolf velikou válku. Je s ním uherský král a falckrabí Ludvík a Fridrich purkrabí norimberský a Menhart hrabě tyrolský, ale Přemysl má jen jediného přítele. Je to Jindřich, vévoda bavorský. Všichni ostatní se proti němu spikli, všichni ostatní na něho nevraží, všichni ostatní jej osočují. Vzbuzoval strach, vzbuzuje nenávist. Hle, kdejaký žoldnéř, kdejaký strašpytel a ošlapek posledního knížátka míří křivým prstem na Přemyslovu hruď a hučí do ryšavé brady:

„Já, rytíř šakal z hradu kostnice, jemuž kopanec srazil zadek a jehož srst je tygrována chrchly, budu vítězem nad velikým králem! Strhnu jeho plášť, budu se válet po jeho meči, budu skákat přes jeho povalené tělo.“

V květnu měsíci roku 1275 zbavil král Rudolf Přemysla všech zemí a všech důstojenství a dal mu lhůtu, aby se poddal. Když lhůta minula, strojil se Rudolf vtrhnouti do Čech. A bylo smluveno, že, jak se pohne, dá znamení, aby uherský král zanesl válku na Moravu a Dolních Rakous a arcibiskup salcpurský do Rakous Horních a Menhart do Štýrska a Albrecht gorický a patriarcha Rajmund do Kraňska.

Rytíři sedlají již koně, vojska již vytrhla, již se srážejí na západním pomezí Čech, u Chebu a Lokte. Již se rozléhá volání války, již houká sýček, již piští potkan, již se ozývá dutý hlas zrady: Páni v Přemyslových zemích, šlechticové, kteří mu slibovali, knížata duchovní i světská odpadají od svého vládce! Bouří se, obracejí zbraň. Ve Štýrsku, v Rakousích přeběhli velmožové k nepříteli. Naděje zmizela, děs klepá na dveře. Děs, havran s černým zobákem klepe na dveře.

Je noc. Král bdí. Říká něžná slova a písař je zapisuje. Píše list paní králové, píše list Kunhutě, píše list plný (...)

(......)