Především hudbu! V poezii dej přednost všemu lichému, bez tíhy, nestrojenému, rozptylné, vzdušné melodii! Vol slova nečekaná, až matoucí smyslem: jak je milý zpěv, kde se mlhy zasnoubily s tím jádrem, o němž zpívat máš. Toť krásné oko pod závojem, polední slunce s chvěním duh, podzimní nebe, chladný vzduch, v němž blýská se to hvězdným rojem. My chceme básnit odstínem, nikoli barvou. V odstínu je, co lesní rohy zasnubuje jen flétnám a snu zas jen sen. Pointa báseň zabít stačí, i krutý vtip a kluzký smích, pryč od těch zvuků kuchyňských, kdy česnek nutí blankyt k pláči! Zardousi, když ji v hrsti máš, výmluvnost, přitom také rýmu dej uzdu, mírnost neškodí mu. Kam půjde, když jej nehlídáš? Co všechno spáchal! Děcko hluché či blázen černoch pro tvou zlost našli ten haléřový skvost, co cinká z písně slaboduché? Především hudbu. Ta buď vším v tvých verších, tím, co vznáší se tu po lidské duši na odletu k nebesům, láskám šťastnějším. Tím buď verš, co se rozptýlilo tvým žitím jako ranní van, v němž voní máta, dymián. Literatuře nech, co zbylo!
© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy
