Jules Verne
překlad: Václav Netušil

DVACET TISÍC MIL POD MOŘEM
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

DÍL DRUHÝ

KAPITOLA I

INDICKÝ OCEÁN

Zde začíná druhá část této podmořské cesty. První skončila jímavou scénou na korálovém hřbitově, která zanechala v mé mysli hluboký dojem. Tedy v hloubi tohoto nesmírného moře plynul život kapitána Nema den za dnem a pravděpodobně tak mělo být až k hrobu, který si kapitán asi již připravil někde v nejnepřístupnější mořské hlubině. Tam nepřijde žádný mořský netvor rušit poslední spánek členů posádky Nautilu, tam jsou přátelé spolu, spojeni ve smrti stejně jako v životě. Tam nebudou rušeni "ani žraloky, ani lidmi", jak řekl kapitán Nemo.

Stále ta divoká a nesmiřitelná nenávist k lidské společnosti!

Já jsem se už nespokojoval domněnkami, jež uspokojovaly Conseile. Ten dobrý chlapec viděl umíněně ve veliteli Nautilu jen zneuznaného učence, který lhostejnost lidstva oplácí opovržením. Viděl v něm nepochopeného génia, unaveného pozemským zklamáním a donuceného uchýlit se do tohoto nedostupného prostředí, kde mohl všechny své touhy uskutečňovat zcela volně. Tato domněnka vysvětlovala podle mého soudu jen jednu stránku kapitánovy osobnosti.

Mne však přiváděly na novou cestu tajemné události poslední noci, v níž jsme byli spoutáni vězením i spánkem, ona náhlá ostražitost, s níž mi kapitán vyrval od očí dalekohled, abych si nemohl prohlédnout obzor, i ono tajemné zranění člena posádky, způsobené záhadným nárazem Nautilu. Ne, kapitán Nemo neprchá jen před lidmi! Jeho strašná loď neslouží jen jeho touze po svobodě, ale je možná i nástrojem nějaké strašné msty.

Dnes zatím nic jiného nevím, v těchto temnotách vidím pouze slabé záblesky a mohu se při psaní svých poznámek opírat jen o skutečné události.

Ostatně s kapitánem Němém mě nic nepojí. On ví, že z Nautilu uniknout nemůžeme. Nejsme ani vězni v pravém smyslu tohoto slova. Nezavazuje nás žádný čestný slib. Jsme jen zajatci, vězni přejmenovaní pod rouškou zdvořilosti názvem hostů. Ned Land se však nezřekl naděje na získání svobody. Je jisté, že využije první příležitosti, kterou mu poskytne náhoda. Já udělám patrně totéž. Ale přesto budu trochu litovat, až si budu odnášet to, co nám bylo kapitánovou laskavostí z tajemství Nautilu odhaleno. Měl jsem toho muže nenávidět, nebo obdivovat? Je to oběť, nebo kat? A mám-li být upřímný, musím doznat, že bych chtěl - dřív než se s Nautilem natrvalo rozloučím - dokončit tuto podmořskou cestu kolem světa, jejíž začátky byly tak nádherné. Byl bych chtěl spatřit všechny divy seskupené ve světových mořích. Byl bych chtěl spatřit to, co žádný člověk dosud neviděl, i kdybych měl svou neukojitelnou touhu po poznání zaplatit životem. Co jsem až dosud objevil? Nic nebo téměř nic, protože jsme vykonali cestu napříč Tichým oceánem jen necelých sedmadvacet tisíc kilometrů dlouhou!

A věděl jsem přece dobře, že se Nautilus blíží k obydleným zemím a že by bylo ode mne kruté, kdybych při nejbližší naději na naši záchranu obětoval druhy své vášnivé touze po poznání. Budu musit jít s nimi, patrně je i vést. Ale naskytne se nám (...)

(......)