Jules Verne
překlad: Václav Netušil

DVACET TISÍC MIL POD MOŘEM
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA III

PERLA ZA DESET MILIÓNŮ

Přišla noc. Ulehl jsem. Spal jsem špatně. V mých snech hráli důležitou roli žraloci.

Nazítří ve čtyři hodiny mě probudil lodní sluha, kterého kapitán Nemo určil k mé osobní službě. Rychle jsem vstal, oblékl jsem se a vešel do salónu. Kapitán Nemo tam už na mne čekal.

"Pane Aronnaxi," řekl mi, "jste připraven k odchodu?"

"Ano."

"Pojďte tedy se mnou."

"A co mí přátelé?"

"Vědí o tom a čekají na nás."

"Což si neoblékneme skafandry?" ptal jsem se.

"Ještě ne. Protože jsem s Nautilem nepřiplul příliš blízko k pobřeží, jsme od manárských lovišť ještě daleko. Dal jsem však připravit člun, který nás zaveze až na místo vylodění a, ušetří nám tak dlouhou cestu. Skafandry máme s sebou. Oblékneme si je až ve chvíli, kdy začne naše podmořská výprava."

Kapitán Nemo mě odvedl k hlavnímu schodišti, vedoucímu na plošinu. Ned Land a Conseil tam už byli, okouzleni připravovanou "legrací". Pět námořníků z Nautilu na nás čekalo u nasazených vesel v člunu, který byl přivázán k plošině.

Byla ještě temná noc. Nebe bylo pokryto mračny, mezi nimiž jen tu a tam probleskovalo několik hvězd. Pohlédl jsem směrem k zemi; spatřil jsem však jen matnou čáru, která se táhla přes tři čtvrtiny obzoru od jihozápadu na severovýchod. Nautilus v noci obeplul západní břehy Cejlonu a octl se západně od zálivu vytvořeného Cejlonem a ostrovem Manárem. Tam se v tmavé vodě táhnou perlová pole, nevyčerpatelná naleziště perel, dlouhá přes pětatřicet kilometrů.

Kapitán Nemo, Conseil, Ned Land a já jsme usedli na zádi člunu. Velitel člunu se chopil kormidla. Jeho čtyři společníci se vzepřeli do vesel, lano bylo odvázáno a my odrazili.

Člun zamířil k jihu. Veslaři nijak nespěchali. Zjistil jsem, že prudké záběry vesel do vody se opakují vždy po deseti vteřinách, což je obvyklé tempo válečného námořnictva. Zatímco člun plul za svým cílem, stříkaly kapky vody s pleskáním na černé hřbety vln jako kapky roztaveného olova. Mírné vlnění ze širého moře člunem lehce kolébalo a o příď se rozpleskávaly hřebeny vln.

Pluli jsme mlčky. Na co asi myslel kapitán Nemo? Možná že na zemi, k níž jsme se blížili a která byla pro něho jistě příliš blízko, kdežto Kanaďanovi se zdála příliš daleko. Conseil s námi seděl jen jako prostý zvědavec.

Před půl šestou se v prvních liniích obzoru objevily už výrazněji horní

Usedli jsme na zádi člunu obrysy pobřeží. Na východě se poměrně nízký břeh stáčel trochu k jihu Dchlo nás od něho ještě devět kilometrů. Pobřeží dosud splývalo se zamlženou vodou. Mezi břehem a námi bylo moře zcela opuštěné. Ani jedna loď, ani jeden potápěč. Na shromaždišti lovců perel bylo pusto a prázdno. Jak už řekl kapitán Nemo, přijeli jsme do těchto vod o měsíc dříve.

V šest hodin se rozednilo, a to s rychlostí typickou pro tropické pásmo, kde neznají ani večerní šero, ani ranní svítání. Sluneční paprsky pronikly mračnou clonou, která se nakupila nad východním obzorem, a zářivé slunce se rychle vyhouplo nad obzor.

Spatřil jsem jasně (...)

(......)