Jules Verne
překlad: Václav Netušil

DVACET TISÍC MIL POD MOŘEM
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA III

JAK JE PANU PROFESOROVI LIBO

Tři vteřiny před doručením Hobsonova dopisu jsem pomýšlel na pronásledování narvala stejně málo jako na objevení Severovýchodní cesty*. Tři vteřiny po přečtení dopisu ctihodného tajemníka ministerstva námořnictví mi bylo rázem jasné mé skutečné poslání, jediný cíl mého života, totiž pronásledovat toho obtížného netvora a svět narvala zbavit.

Vrátil jsem se však právě z namáhavé cesty, unaven a pln touhy po odpočinku. Těšil jsem se již na shledání s vlastí, s přáteli, se svým malým bytem u botanické zahrady, se svými milými a vzácnými sbírkami. Ale teď mě nemohlo nic zadržet. Zapomněl jsem na vše, na únavu, na přátele i na sbírky, a bez dalšího uvažování jsem přijal nabídku americké vlády.

Všechny cesty vedou stejně do Evropy, řekl jsem si. A narval bude jistě tak milý, že mě zavede k francouzským břehům. To vzácné zvíře se dá jistě chytit - pro mé osobní potěšení - v evropských mořích a já nechci přinést do Přírodovědeckého muzea méně než půl metru jeho slonovinového kopí.

Ovšem narvala jsme museli hledat v severní části Tichého oceánu, což znamenalo, že se do Francie dostanu cestou k protinožcům.

"Conseili!" zavolal jsem netrpělivým hlasem.

Conseil, můj sluha, byl oddaný chlapec, který mě doprovázel na všech cestách; měl jsem toho statečného Vláma velmi rád a on mi lásku oplácel stejnou měrou. Byl to člověk netečné povahy, ze zásady přesný, ze zvyku pilný, který se žádnému překvapení v životě příliš nedivil. Měl velmi obratné ruce, byl připraven k jakékoli službě a v rozporu se svým jménem* nikdy nikomu neradil - dokonce ani tehdy, když po něm nikdo radu nechtěl.

Ve styku s učenci našeho malého světa v botanické zahradě se Conseil lecčemu přiučil. Měl jsem v něm kovaného specialistu v oboru přírodovědecké systematiky. Dovedl šplhat jako akrobat po žebřících všech tříd, řádů, podřádu, nadčeledí, čeledí, podčeledí, rodů a druhů. Ale tím také jeho vědomosti končily. Byl dokonale obeznámen s klasifikační teorií, méně už s praxí. Myslím, že by byl nerozeznal vorvaně od velryby. Přesto však to byl statečný a hodný chlapec.

Conseil mě už po deset let doprovázel všude, kam mě věda zanesla. Nikdy nezareptal na délku nebo na únavu výpravy. Nikdy nezabručel při balení zavazadel na cestu do kterékoli, třeba sebevzdálenější země, do Číny nebo do Konga. Šel se mnou všude a nikdy za to nechtěl ani o haléř víc.

Měl ostatně tak pevné zdraví, že se ho žádná nemoc nechytla. Měl silné svaly, ale žádné nervy; ani náznak nervů - samozřejmě v duševním smyslu. Byl to třicetiletý chlapík, takže jeho stáří bylo ke stáří jeho pána v poměru patnáct ke dvaceti. Dovolte mi tímto způsobem vyjádřit, že mi bylo čtyřicet let.

Conseil měl jedinou chybu: byl to zapřísáhlý formalista a hovořil se mnou vždy ve třetí osobě - až to člověka někdy dráždilo.

"Conseili," opakoval jsem, počínaje se horečně připravovat na cestu.

Byl jsem si tím oddaným chlapcem přirozeně docela jist. Obyčejně jsem se ho vůbec neptal, (...)

(......)