Jules Verne

MAJÁK NA KONCI SVĚTA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XIV. Kapitola ­ Návěstní loď Santa Fe

Jak poznat zmatek, jehož jevištěm se vnitřek zátoky? Výkřik: "Návěstní loď... návěstní loď!" jako blesk sjel mezi lotry, jako rozsudek, odsuzující ty bídníky k smrti. V Santa Fe se blížila k ostrovu spravedlnost, trest za tolik zločinů, jemuž nemohli uniknout.

Jen jestli se Carcante nemýlil? Byla blížící se loď opravdu Santa Fe, návěstní loď argentinského námořnictva? Opravdu plula do Elgorské zátoky? Nezamíří v poslední chvíli buď k le Maireově úžině nebo mysu Several, aby na jihu obeplula ostrov?

Jakmile Kongre zaslechl Carcanteův výkřik, rozběhl se návrším, zabočil kvapně na schodiště a v pěti minutách byl nahoře na ochozu vedle Carcantea.

"Kde ji vidíš?"

"Tamhle... severo-severovýchodně."

"Na jakou vzdálenost?"

"Asi na deset mil."

"Do noci ještě tedy nebude v zátoce?"

"Ne."

Kongre se chopil dalekohledu, prohlížel si pozorně loď a nepromluvil přitom ani slovo.

Že jde o parník, nebylo již pochyb. Dým se v hustých kotoučcích zvedal nad lodí, která zřejmě udržovala silný oheň.

Ale ani o tom, že blížící se parník je Santa Fe, nemohl být Kongre a Carcante v nejistotě. Viděli ji za stavby majáku tolikrát, když plula ke Státnímu ostrovu nebo se od něho vracela. Parník osatně mířil přímo do zátoky. Kdyby jeho kapitán zamýšlel vplout do le Maireovy úžiny, byl by musel zachovat západnější směr a zase jižnější, kdyby chtěl obeplout mys Several.

"Ano," pravil konečně Kongre, "je to návěstní loď."

"Zlořečená smůla, která nás tu dodneška zdržela," křičel Carcante. "Nebýt padouchů, kteří nám dvakrát překazili odplutí, kde jsme mohli dnes být!"

"Teď si nářkem neposloužíme," odvětil mu Kongre. Je nutné jednat..."

"Ale co?"

"Odplout."

"Kdy?"

"Neprodleně."

"Ale sotva poodjedeme od břehu, průzkumná loď bude před zátokou."

"Ano... a zůstane před zátokou."

"Proč?"

"Poněvadž nebude mít světlo majáku a neodváží se v noční tmě do zátoky."

Tento názor, který Kongre pronesl, byl správný; také Vasquez a Davis byli toho mínění. Nesměli vyjít ze svého úkrytu, aby nebyli spatřeni z ochozu majáku. Ve své těsné skrýši však pronášeli totéž mínění, jako nahoře na majáku vyslovil náčelník pirátů. Maják již měl být rozsvícen, protože slunce správně zapadlo. Zda se odváží kapitán i když neuvidí světlo, přes svou znalost ostrova, pokračovat potmě ve své plavbě?... Zda, když nebude vědět, jak si vysvětlit zhaslé světlo majáku, nebude raději křižovat na širém moři před zátokou?... Nejméně desetkrát, raději křižovat na širém moři před zátokou?... Nejméně desetkrát, pravda, už vjel do Elgorské zátoky, ale vždycky za dne; bez majáku, který by mu naznačoval směr, se jistě neodváží do tohoto tmavého zálivu. A kromě toho se jistě domyslí, že ostrov byl patrně jevištěm velmi vážných příhod, není-li stráž na svém místě.

"Co jestli kapitán neviděl ostrov," pravil také Vasquez starostlivě, "a pojede-li stále dál spoléhaje na světlo majáku, zda se mu nemůže stát, co se přihodilo Century? Co jestli ztroskotá také na (...)

(......)