Jules Verne

MAJÁK NA KONCI SVĚTA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola IV. ­ Kongreova lupičská tlupa

Kdyby Vasquez, Felipe a Moriz někdy pronikli až k západnímu konci Státního ostrova, byli by se přesvědčili, jak se nápadně liší jeho břeh od pobřeží, které se táhne mezi mysem sv. Juana a výběžkem Severalem. Zde se zvedaly jen skladní útesy, až dvě stě stop vysoké, prudce sbíhající do hlubokých vod, jejichž vlny i za klidného počasí bez ustání prudce bily do jejich stěn. Před holými útesy, jejich lomy, mezery a trhliny hostily myriády mořských ptáků, se táhly bezpočetné skalnaté výspy, za odlivu až na dvě míle zabíhající do moře, a mezi nimi se proplétaly úzké průlivy, spíše strouhy, nesplavné, nebo nanejvýš přístupné jen lehkým bárkám. Tu a ta se vynořovaly z vody písčité výspy s některými chudými mořskými rostlinami, mezi nimi porůznu ležely škeble rozdrcené váhou a nárazem vln. Uvnitř rozeklaných skal byla hojnost otvorů, hlubokých jeskyň, suchých, tmavých se zúženým otvorem, do nichž nevnikal vítr a do kterých nedosáhla vzedmutá vlna ni v hrozném nečase ekvinokce. Cesta k nim vedla přes srázné hromady sesutého kamene, někdy prorvaného a zpřeházeného mořskými vlnami. Rokle, které bylo velmi těžké překonat, vedly až k hřebenu skla, ovšem, aby dosáhly výše planiny uvnitř ostrova, by musely být více než devět set metrů vysoké a nejméně patnáct mil dlouhé. Celkem tedy byl tento břeh povahy mnohem pustší a rozeklanější než protilehlé pobřeží, kde se otvírala Elgorská zátoka.

Ačkoliv západní strana Státního ostrova byla zčásti chráněna od severozápadních větrů pohořím Ohňové země a Magalhaesovým souostrovím, přece rozzuřené moře tam běsnilo se stejnou prudkostí jako v okolí mysu sv. Juana, výběžku Diega a Severalu. Jestliže postavila Argentinská republika maják na pobřeží Atlantického oceánu, neméně ho potřeboval i břeh Tichého oceánu pro lodi hledající le Maireovu úžinu, když obepluly Hoornův mys. Snad měla již tehdy chilská vláda v úmyslu následovat příkladu Argentinské republiky.

V každém případě však, kdyby tyto majáky byly stavěny současně na obou koních ostrova, položení lupičské tlupy, která se uchýlila do sousedství mysu sv. Bartolomea, by tím bylo hodně postiženo.

Tito zlosynové již před několika lety přistáli u ústí Elgorské zátoky, kde objevili hlubokou jeskyni, vykotlanou ve skále. Toto doupě jim poskytovalo spolehlivý útulek a protože až ke Státnímu ostrovu nikdy lodi nepřistávaly, byla tam v naprostém bezpečí.

Náčelníkem této tlupy čítající dvanáct mužů, byl zlosyn jménem Kongre a jeho pravou rukou jakýsi Carcante.

Byla to sebranka jihoamerických domorodců. Pět jich bylo argentinské nebo chilské národnosti, ostatní, najatí Kongrem, pocházeli nejspíš z Ohňové země, odkud potřebovali přeplout jen le Maireovu úžinu, aby doplnili lupičskou tlupu na tomto ostrově, známém jim již z rybolovu, na který sem dojížděli za vhodné roční doby.

O Carcantovi bylo známo jen tolik, že to byl Chilan, ale ze kterého města nebo vesnice pocházel a ke které rodině patřil, bylo těžké říci. Byl (...)

(......)