Jules Verne

MAJÁK NA KONCI SVĚTA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola VII. ­ Jeskyně

Jaká hrozná noc čekala ubohého Vasqueze za okolností, do nichž byl tak nenadále vržen! Jeho nešťastní přátelé byli zavražděni, shozeni z paluby, a odliv nyní odnáší jejich mrtvá těla na širé moře! Nemyslel ani na to, že ho mohl potkat tentýž osud, kdyby ho šťastnou náhodou nezdržela strážní služba na majáku. Myslel jen na své druhy, který pozbyl.

"Chudák Moriz, chudák Felipe," řekl sám k sobě; "spěchali s důvěrou nabídnout své služby oněm lotrům a ti se jim odvděčili ranami z revolveru! Už je neuvidím již se nikdy neshledají se svou vlastí, se svými rodinami! A Morizova žena která očekává návrat svého muže do dvou měsíců až ta se dozví o jeho smrti! "

Vasquez byl z těch myšlenek plně zdrcený. Choval ve svém srdci k oběma strážcům upřímnou náklonnost Znal je již léta! Na jeho radu žádali o místo na majáku a nyní tu zbyl sám, sám jediný!

Ale odkud, proboha, se vzal ten škuner a jakou to měl lupičskou posádku na palubě? Pod jakou vlajkou plula a co chtěla v Elgorské zátoce? Pročpak ti lidé, sotva vystoupili na břeh, neměli nic lepšího na práci než zhasnout svítilnu majáku? Chtěli zabránit, aby je jiná loď následovala do zátoky?

Takové otázky se vtíraly do Vasquezovy mysli, ale ten na ně neměl odpověď. Na nebezpečí, které mu hrozilo, ani nepomyslel. Zlosyni přece museli okamžitě poznat, že příbytek stráže byl zařízený pro tři strážce, nikoliv pro dva Dají-li se do hledání třetího? Nepodaří-li se jim ho dopadnout?

Z místa na břehu zátoky, kam se uchýlil, asi dvě stě kroků od zálivu, viděl Vasquez kmitat se světlo; chvíli na palubě, chvíli u ohrady majáku nebo v oknech příbytku. Slyšel tyto lidi na sebe hlasitě volat v jeho vlastním mateřském jazyku. Byli to jeho krajané nebo Chilané, Peruánci, Bolivijci, Mexikánci, kteří všichni mluví španělsky, nebo sami Brazilci?

Asi v deset hodin světla zhasla a od té doby nic nerušilo noční ticho.

Na místě, kde byl nyní, nemohl Vasquez zůstat. Ráno by ho tam našli. Od těchto zlosynů nemohl čekat nic dobrého. Nejjistější bylo dostat se jim z dohledu.

Ale kterým směrem se má dát? Do nitra ostrova, kde by bylo poměrně nebezpečněji? Nebo se má raději skrývat při vjezdu do zátoky a upozornit na sebe, jestliže by některá loď plula v dohledu ostrova? Ale ať se rozhodne tak nebo onak, jak by mohl vystačit s trochou zásob až do vystřídání mužstva určeného k obsluze majáku? To, co mohl donést z příbytku, rychle ubývalo. Nejpozději do osmačtyřiceti hodin by jistě neměl ze skromných zásob ani sousto. Čím je měl doplňovat? Kdyby s sebou mohl vzít aspoň udici! Nebo jak si měl opatřit oheň? Měl snad být odsouzen, aby se živil jen měkkýši a škeblemi?

Ale síla vůle zvítězila nad malomyslností. Bylo nutné rozhodnout se, dokud byl čas. Vasquez se rozhodl pro pobřeží mysu. Sv. Juana, kde chtěl přenocovat. Až se rozední, uváží co dál.

Odešel tedy z místa, odkud pozoroval škuner. Neozýval se z něho ani hovor, ani světlo již nesvítilo. Zlosyni se cítili v zátoce v bezpečí, že (...)

(......)