Jules Verne

MAJÁK NA KONCI SVĚTA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola II. ­ Státní ostrov

Státní ostrov ­ nazývaný také Státní zemí leží na jihozápadním konci Nového světa. Je to poslední a nejvýchodnější úlomek Magalhaesova souostroví, které vynořily z vod výbuchy sopečného původu v těchto končinách padesáté páté rovnoběžky, na vzdálenost sotva sedmi stupňů od antarktického polárního kruhu. Vody obou oceánů obývají ostro, který občas vyhledávají lodi, plující od jednoho ostrova ke druhému. Přicházejí buď ze severovýchodu nebo z jihozápadu, když minuly Hoornův mys.

V sedmnáctém století objevená holandským plavcem le Mairem stejnojmenná úžina dělí Státní ostrov vzdáleností dvaceti pěti až třiceti kilometrů od Ohňové země. Plavba touto úžinou je kratší a bezpečnější, protože chrání lodi od vzedmutých vln, které s hroznou silou dorážejí na pobřeží Státního ostrova. Ostrov s ní hraničí od mysu sv. Antonia až k mysu Kempe, to je délka asi deseti mořských mil a lodi ať parní, ať plachetní jsou v ní méně ohrožovány než na severním břehu ostrova.

Ostrov měří po délce od západu na východ, od mysu sv. Bartolomea k mysu sv. Juana třícet devět mil, po šířce, od mysu Coluette až k mysu Webster, jedenáct mil.

Břeh ostrova je neobyčejně rozeklaný. Skládá se z řady zálivů, zátok a mysů, ke kterým je přístup často znemožněn řetězem výsp a úskalí. Kolik lodí už ztroskotalo u těchto břehů, obklopených strmými útesy nebo nesmírnými skalami, na které se moře vrhá i za tichého počasí s neuvěřitelnou zběsilostí!

Ostrov nebyl obydlen, i když k obývání nebyl docela nezpůsobilý, aspoň ne v příznivé roční době, a to je, ve čtyřech měsících, listopadu, prosinci, lednu a únoru, které jsou na této šířce jižní polokoule počítány k letním měsícům. Stáda by jistě nalezla dost pastvy na širých pláních, které se prostírají uvnitř ostrova, zvláště v oblastech položených východně od přístavu Parry mezi výběžkem Conway a mysem Websterem. Když silné vrstvy sněhu roztají pod paprsky antarktického slunce, vyráží z půdy hojná zeleň, která si až do zimy uchovává potřebnou vlhkost. Přežvýkavcům, žijícím v magalhaeských končinách, by se i zde dařilo dobře. Když se dostaví mrazy, bylo by asi nutné zahnat stáda do mírnějšího podnebí, do Patagonie nebo do Ohňové země.

Ostatně tu divoce žijí některá stáda huanak, z rodu lam, plachých a nepěstovaných, jejichž maso, pečené nebo dušené, je dost chutné. Dlouhou zimu přečkávají jen tím, že si umějí pod sněhem vyhledat kořínky a mechy, kterými se musí žaludek spokojit.

Ve vnitrozemí ostrova se prostírají tu a tam roviny, na kterých některé stromy rozpínají své hubené větve víc se žlutavým než zeleným listím, které rychle opadává. Jsou to především antarktické buky, jejichž kmeny dosahují výše až šedesáti stop a jejichž ratolesti se vodorovně rozvětvují, pak trnité dřišťály, velmi úporné a zimní kůry s vlastnostmi skořice.

Řečené planiny a háje zaujímají jen asi čtvrtinu ostrova. Zbytek je vyplněn křemennými skalnatinami, hlubokými roklemi a dlouhými řetězy sopečných balvanů, (...)

(......)