Jules Verne

ROBUR DOBYVATEL
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA ČTRNÁCTÁ,

v které Albatros udělá to, co už patrně nikdo nikdy nedokáže

Nazítří bylo 24. července. A tento den na jižní polokouli odpovídá 24. lednu na polokouli severní. Albatros právě přeletěl padesátou šestou rovnoběžku, tedy rovnoběžku odpovídající zeměpisné šířce města Edinburghu ve Skotsku.

Teploměr ukazoval průměrnou teplotu trvale pod nulou. Stroje, které byly určeny k vytápění letounu, musily dodávat umělé teplo.

Od slunovratu 21. června se dny počaly prodlužovat, ale pro cestovatele se krátily, protože Albatros letěl stále na jih k polární oblasti.

Nad vodami poblíž jižního polárního kruhu bylo velmi málo světla. Byl tedy malý rozhled a v noci někdy silně mrzlo. Aby cestující mohli mrazům vzdorovat, oblekli se jako Eskymáci. A protože bylo na Albatrosu obleků dost, mohli oba přátelé v teplých oděvech zůstat na palubě, myslit jen na svůj plán a čekat na příležitost k jeho provedení. Robura vídali málokdy. Od vzájemné hádky nad Timbuktu s nimi inženýr nemluvil.

Frycollin vůbec nevycházel z kuchyně, kde mu šlechetný Francois Tapage poskytl pohostinství pod podmínkou, že bude vykonávat službu kuchtíka. Měla to některé výhody a černoch nabídku rád přijal- ovšem se souhlasem svého pána. Zavřel se v kuchyni a neviděl aspoň, co se děje venku. Myslil si, že je tam v bezpečí. Podobal se tak pštrosu nejen fyzicky svým zázračným žaludkem, ale i morálně svou neobyčejnou hloupostí.

Ke které části zeměkoule Albatros nyní letí? Lze připustit, že by se odvážil v zimě až nad jižní polární moře a nad polární pevninu? I když připustíme, že chemikálie jeho článků vydrží mrazivou atmosféru a nezamrznou, nebude celé posádce hrozit smrt, strašná smrt mrazem? Kdyby se Robur pokusil dosáhnout pólu v létě, budiž! Ale v dlouhé polární noci a v trvalých mrazech to je čiré šílenství.

Tak uvažovali předseda a tajemník Weldonova klubu, odnášeni až na samý okraj Nového světa, který je sice stále Amerikou, ale už ne Spojenými státy.

Ano, co ten hrozný Robur udělá? Není teď čas zničit létající stroj a tak cestu ukončit?

Během 24. července měl inženýr četné porady se svým zástupcem. Tom Turner i on pozorovali častokrát tlakoměr. Nešlo jim však o výšku, nýbrž o údaje týkající se počasí. Projevovaly se totiž některé příznaky, s nimiž bylo nutno počítat.

Strýc Prudent také zjistil, že se Robur snaží pořídit seznam všech hmot, které potřebuje k pohonu hnacích i nosných strojů letounu i strojů lidských, jejichž činnost musí být také zajištěna.

To vše zdánlivě prozrazovalo jeho úmysl vrátit se zpět.

"Zpět?" ptal se Phil Evans. ,Ale kam?"

"Tam, kde si Robur doplňuje zásoby," odpověděl strýc Prudent.

"To může být jedině nějaký pustý ostrov v Tichém oceánu, osídlený stejnými zločinci, jako je on sám."

"To je i mé mínění, Phile Evansi. Věřím, že zamíří na západ a největší rychlostí dosáhne svého cíle."

"Ale doletí-li tam, nebudeme moci svůj plán provést."

"On tam nedoletí, Phile Evansi."

Oba přátelé (...)

(......)