Jules Verne

ROBUR DOBYVATEL
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA DEVÁTÁ,

v níž Albatros vykoná cestu deset tisíc kilometrů dlouhou a zakončí ji úžasným přeletem

Strýc Prudent a Phil Evans se tedy rozhodli utéci. Kdyby se posádka letounu neskládala z osmi velmi silných mužů, pokusili by se o zápas. Odvážný kousek je mohl učinit pány na palubě a pak by mohli vystoupit na kterémkoli místě Spojených států. Ale sami dva, když s Frycollinem nelze vůbec počítat? Na to nebylo ani pomyšlení. Protože nemohli použít násilí, musí se uchýlit ke lsti, jakmile Albatros někde přistane. O tom se snažil přesvědčit prchlivého strýce Prudenta Phil Evans, který se bál, aby předčasný násilný čin jejich situaci nezhoršil.

Teď na to nebyl rozhodně čas. Letoun letěl plnou rychlostí nad severní částí Tichého oceánu. Nazítří ráno, 16. června, nebylo už pobřeží vidět. A protože se pobřeží od ostrova Vancouveru stáčí k Aleutám- k části ruské Ameriky, prodané roku 1867 Spojeným státům - bylo velmi pravděpodobné, že Albatros tento oblouk přeletí přímo, nezmění-li ovšem směr.

Jak teď byly oběma společníkům noci dlouhé! Čekali jen na chvíli, kdy budou moci vyjít z kajuty. Když vyšli dnes ráno na palubu, byl už východní obzor osvětlen jitřní září. Blížil se den letního slunovratu, nejdelší den v roce na severní polokouli. Na šedesáté rovnoběžce v tu dobu nejsou téměř žádné noci.

Inženýr Robur buď ze zvyku, nebo úmyslně ze své kabiny nijak nespěchal. Když toho dne vyšel na palubu, spokojil se jen tím, že pozdravil oba společníky ve chvíli, kdy se s nimi na zádi letounu setkal.

I Frycollin se odvážil ze své kabiny ven. S očima zarudlýma nevyspáním, s vytřeštěným pohledem a s podlamujícími se koleny kráčel jako člověk, který pod sebou nemá pevnou půdu. Jeho první pohled patřil nosným vrtulím, jež pracovaly s uspokojivou pravidelnosti, aniž příliš pospíchaly.

Pak klopýtající černoch zamířil k zábradlí a chytil se ho oběma rukama, aby měl pevnější postoj. Chtěl se zřejmě podívat na zem, nad níž Albatros ve výši dvou set metrů právě letěl.

Frycollin musil vyvinout nesmíme úsilí, než se k tomu odhodlal. A musil mít jistě velkou odvahu, když vystavil svou osobu takové zkoušce.

Černoch stál chvíli u zábradlí s tělem zakloněným nazad. Pak zábradlím otřásl, aby se přesvědčil o jeho pevnosti. Potom se napřímil, nahnul se vpřed a vystrčil hlavu ven. Je zbytečné dodávat, že to všechno prováděl se zavřenýma očima. Konečně je otevřel.

Ale vtom vyrazil strašný výkřik a uskočil zpět. Hlavu vtáhl až mezi ramena. V hloubi propasti pod sebou spatřil nesmírný oceán. Kdyby byl neměl kudrnaté vlasy, byly by se mu naježily hrůzou.

"Moře...! Moře...!" vykřikl.

A byl by přitom padl na palubu, kdyby ho byl mistr kuchař nezachytil. Kuchař byl Francouz, patrně Gaskoněc, a jmenoval se Francois Tapage. A nebyl-li Gaskoněc rodem, jistě vdechoval už od dětství vítr od řeky Garonny. Jak se dostal do inženýrových služeb? Jakou náhodou přišel mezi posádku Albatrosu! Nevíme. Anglicky však ten taškář hovořil jako Yankee.

(...)

(......)