Jules Verne

CESTA DO STŘEDU ZEMĚ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

ZÍSKÁVÁME VŮDCE

Večer jsem si udělal malou vycházku po břehu u Reykjavíku a šel jsem brzy spát do postele z hrubých prken. Brzy jsem tvrdě usnul.

Když jsem se probudil, slyšel jsem strýce v sousední místnosti hlasitě hovořit. Hned jsem vstal a pospíšil jsem za ním.

Hovořil dánsky s mužem vysoké a silné postavy. Ten chlapík musil mít neobyčejnou sílu. Jeho pronikavé a zcela upřímné oči ve velké hlavě vyzařovaly inteligenci. Dlouhé vlasy, které by i v Anglii byly pokládány za zrzavé, spadaly mu na atletická ramena. Tento domorodec měl pružné pohyby, ale při řeči rukama sotva pohnul, jako lidé, kteří neznají nebo neuznávají řeč gest. Celá jeho postava prozrazovala dokonale klidnou povahu, ne ovšem lhostejnou, nýbrž vyváženou.

Bylo zřejmé, že od nikoho nic nechtěl, že si dělal vždy, co sám chtěl, a že jeho filosofie nemohla být ničím na světě narušena nebo zmatena.

Objevil jsem Islanďanovy povahové rysy ve způsobu, jímž naslouchal vášnivým větám svého společníka. Stál bez pohnutí se založenýma rukama před výbušně gestikulujícím strýcem. Při nesouhlasu jen zavrtěl mírně hlavou zleva doprava, při souhlasu přikývl tak neznatelně, že se mu dlouhé vlasy sotva pohnuly.

Byla v tom pohybová hospodárnost hraničící až se skrblictvím.

Při pohledu na toho muže bych byl nikdy neuhodl jeho lovecké povolání.

Jistě nemohl zvěř poplašit, ale jak ji mohl chytit?

Vše se vysvětlilo, když mi pan Fridriksson řekl, že tento klidný muž je jen lovec kajek, ptáků, jejichž prachové peří je nesmírně cenné, a že k tomuto lovu nepotřebuje hýřit pohyby.

Samice kajek, které vypadají jako pěkné kachny, budují si v prvních letních dnech hnízda mezi skalisky fjordů na rozervaných svazích. Hnízdo si vystýlají jemným peřím, které si vyškubávají na břiše. Tehdy přicházejí lovci, lépe řečeno obchodníci, vyberou prach z hnízd a samice musí začít znovu. To dělají tak dlouho, dokud nějaký prach mají. Když se úplně oškubou, začnou si škubat peří samci. Jejich prach je však tvrdý a hrubý, takže nemá žádnou obchodní cenu. Proto se lovci ani nesnaží ukrást kajkám poslední vystýlku.

Je-li hnízdo hotovo, počne samice snášet vejce. Mláďata se vyklubají, hnízdo opustí a příštím rokem se sklizeň prachu opakuje.

A protože si kajky nevybírají pro stavbu hnízd strmé skály, nýbrž spíš schůdná a rovná skaliska se svahem k moři, může islandský lovec provádět své řemeslo bez velké námahy. Je to rolník, který nemusí ani sít, ani sekat; stačí mu jen sklízet.

Tento vážný, lhostejný a tichý muž se jmenoval Hans Bjelke. Přišel na doporučení pana Fridrikssona. Byl to náš příští vůdce.

Jeho způsoby se ostře lišily od způsobů mého strýce.

Přesto se však lehce dohodli. Ani jeden, ani druhý nehleděl na peníze. Jeden byl ochoten přijmout, co mu druhý nabídne, druhý byl připraven dát vše, co bude první požadovat. Nikdy nebyla žádná obchodní smlouva sjednána tak snadno.

Z dohovoru vyplynulo, že se Hans zavazuje dovést nás do vesnice Stapi na jižním pobřeží poloostrova (...)

(......)