Jules Verne

CESTA DO STŘEDU ZEMĚ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

POČÁTEK CESTY DO STŘEDU ZEMĚ

Opravdová cesta začala. Až dosud jsme – byť s námahou – zmohli všechny obtíže. Ty se však teď budou pod našima nohama přímo rojit.

Já jsem se doposud nepodíval do nezměřitelné jámy, kam jsme se měli vnořit. Teď ta chvíle přišla. Ještě jsem se mohl rozhodnout. Buď se výpravy zúčastnit, nebo ten pokus odmítnout. Styděl jsem se však couvnout v přítomnosti lovce. Hans přijal dobrodružství zcela klidně, s naprostou lhostejností a s úplným nezájmem o všechna nebezpečí. Zarděl jsem se při pouhém pomyšlení, že bych byl méně statečný než on. Připravil jsem si sice dlouhou řadu námitek, ale před vůdcem jsem mlčel. Jedna z mých vzpomínek zalétla ke Gretě. Ale to jsem už vstoupil do prostřední chodby.

Řekl jsem, že měla asi třicet metrů v průměru, to jest asi sto metrů v obvodu. Naklonil jsem se nad ni z vyčnívajícího skaliska a pohlédl jsem dolů. Vlasy se mi zježily. Zmocnila se mě hrůza z prázdnoty. Cítil jsem, jak se mi posouvá těžiště, a hlava se mi zatočila strašnou závratí. Nic nepůsobí tak důrazně jako přitažli-vá síla propasti. Málem bych tam byl spadl. Zadržela mě silná ruka. Byl to Hans.

Lekcí v přemáhání závrati na kodaňské věži nebylo zřejmě dost.

Když jsem se odvážil podívat se znova do chodby, zpozoroval jsem její utváření. Téměř strmé stěny byly plné výčnělků, které musily sestup usnadnit. I když tu však byly schody, nebylo tu žádné zábradlí. Za oporu by nám sice postačilo lano připevněné u vchodu, ale jak je potom odvázat, když sestoupíme dolů?

Aby tuto nesnáz překonal, použil strýc docela jednoduchého prostředku.

Rozvinul lano na palec silné a dlouhé sto dvacet metrů. Odvinul napřed polovinu a pak je obtočil kolem vystupujícího lávového balvanu. Druhou polovinu hodil do jámy. Tak mohl každý z nás sestupovat, svíraje v rukou obě poloviny lana, aby se nemohlo posunovat. Po sestupu o šedesát metrů bude snadné jeden konec pustit a druhým lano stáhnout dolů. A tento postup se může donekonečna opakovat.

„Teď se podívejme na zavazadla!“ řekl strýc, když skončil s přípravami.

„Rozdělíme si je na tři části a každý z nás si vezme svůj díl na záda. Mám na mysli především křehké věci.“

Nás do této skupiny předmětů zřejmě nepočítal.

„Hansi,“ pokračoval, „ty si naložíš nástroje a část potravin. Ty, Axele, druhou třetinu potravin a zbraně. Já vezmu zbytek potravin a jemné přístroje.“

„A co oděvy a ta kopice lan a žebříků, které nám mají sloužit při sestupu?“ ptal jsem se.

„Sestoupí samy,“

„Jak to?“ zvolal jsem udiveně.

„Uvidíš.“

Strýc rád a bez váhání používal velkorysých prostředků. Na jeho příkaz udělal Hans z nekřehkých věcí velký balík, pevně jej převázal a hodil prostě do hlubiny.

Zaslechl jsem zvučný svist rozráženého vzduchu. Strýc se naklonil nad propast a sledoval spokojeným okem pád svého zavazadla. Vztyčil se, až když je ztratil z dohledu.

„Dobrá,“ řekl, „a teď my!“

Ptám se všech upřímných lidí, zda bylo možné uposlechnout toho rozkazu bez zachvění!

Profesor si (...)

(......)