Jules Verne
překlad: Václav Netušil

TAJUPLNÝ OSTROV
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA XVI
NEVYSVĚTLITELNÉ TAJEMSTVÍ — PRVNÍ SLOVA NEZNÁMÉHO — DVANÁCT LET NA OSTROVĚ — PŘIZNÁNÍ — ZMIZENÍ — DŮVĚRA CYRUSE SMITHE — STAVBA MLÝNA — PRVNÍ CHLÉB — PROJEV OBĚTAVOSTI — PODÁNÍ RUKY

Ano, ten nešťastník plakal. Asi se mu v duši vynořila nějaká vzpomínka, která podle slov Cyruse Smithe udělala z něho člověka.

Kolonisté ho nechali chvíli na planině a poodešli od něho, aby se cítil volnějším. Neznámý však stále nejevil snahu využít toho k útěku. Cyrus Smith se proto rozhodl odvést ho do Žulového domu.

Dva dny po této příhodě začal se neznámý zvolna zúčastňovat společného života. Bylo už zřejmé, že slyší a rozumí. Ale s podivnou umíněností nejevil chuť k hovoru. Až jednoho dne Pencroff zaslechl z jeho místnosti slova, která mu v samomluvě unikla:

„Ne! Zde! Já! Nikdy!“

Námořník to řekl soudruhům.

„Trápí ho nějaký utajený žal,“ mínil Cyrus Smith.

Neznámý začal užívat zahradnických nástrojů a pracoval v zelinářské zahradě. Velmi často však práci přerušoval, pohroužen sám do sebe. Kolonisté ho na inženýrovu radu nerušili a respektovali jeho osamocení, které si chtěl zřejmě zachovat. Když se k němu někdo přiblížil, neznámý ustupoval a z prsou se mu draly vzlyky, jako by byl naplněn nesmírným bolem.

Trápily ho snad nějaké výčitky svědomí? Vypadalo to tak.

Gedeon Spilett jednoho dne řekl:

„Ten člověk nemluví jistě jen proto, že má k vyslovení něco velmi vážného.“

Museli být trpěliví a čekat.

Za několik dní — 3. listopadu — pracoval neznámý zase na planině. Náhle přerušil práci a nechal rýč padnout. Cyrus Smith, který ho zpovzdáli pozoroval, spatřil znovu v jeho očích slzy. Puzen nesmírným soucitem, přistoupil k němu a dotkl se ho lehce rukou.

„Příteli,“ řekl mu.

Pohled neznámého se mu však vyhýbal. Když ho chtěl vzít Cyrus Smith za ruku, couvl.

„Příteli,“ opakoval ještě naléhavěji Cyrus Smith, „podívejte se na mne!“

Neznámý se podíval inženýrovi do očí. Zdálo se, že je hypnotizován silou inženýrovy vůle. Chtěl utéci. Něco v jeho tváři však prozrazovalo jakousi změnu. Náhle zkřížil ruce na prsou a temným hlasem se zeptal:

„Kdo jste?“

„Trosečníci jako vy,“ odpověděl mu hluboce dojatý inženýr. „Přivezli jsme vás sem, mezi vaše přátele.“

„Přátele…? Nemám žádné!“

„Pravím vám, že jste mezi přáteli.“

„Mezi přáteli? Nemám přátel!“ opakoval neznámý a skryl si hlavu v dlaních. „Ne… nikdy… nechte mě! Nechte mě!“

Pak utekl na okraj planiny nad moře a zůstal tam nehybně stát.

Cyrus Smith odešel k přátelům a vypravoval jim, co se právě přihodilo.

„V životě toho muže je nevysvětlené tajemství,“ řekl Gedeon Spilett. „Zdá se, že se vzpamatoval jen pod účinkem výčitek svědomí.“

„Co jsme to přivezli za člověka?“ ptal se Pencroff. „Má nějaké tajemství a…“

„A my je budeme respektovat,“ dodal rychle Cyrus Smith. „Provinil-li se něčím, krutě za to trpěl a v našich očích je tím zbaven viny.“

Neznámý zůstal nad mořem přes dvě hodiny, zřejmě soužen vzpomínkami, které mu odhalily celou minulost. Musela to být minulost smutná. (...)

(......)