Jules Verne
překlad: Václav Netušil

TAJUPLNÝ OSTROV
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA XVI
KAPITÁN NEMO — JEHO PRVNÍ SLOVA — PŘÍBĚH BOJOVNÍKA ZA NEZÁVISLOST — NENÁVIST K UCHVATITELŮM — JEHO DRUHOVÉ — ŽIVOT POD MOŘEM — SÁM — POSLEDNÍ ÚTULEK NAUTILU NA LINCOLNOVĚ OSTROVĚ — TAJEMNÝ DUCH OSTROVA

Po těchto slovech muž vstal a jeho tvář se objevila v plném světle. Byla to krásná hlava s vysokým čelem, s hrdým pohledem, s bílým vousem a s mohutnou, nazad sčesanou kšticí.

Muž se opřel o opěradlo lehátka, které právě opustil. Jeho zrak byl zcela klidný. Bylo vidět, že jeho tvář je poznamenána dlouhou chorobou, ale jeho dosud zvučný hlas pronesl anglicky, s přízvukem největšího překvapení tato slova:

„Já nemám jméno, pane!“

„Znám vás,“ odpověděl Cyrus Smith.

Kapitán Nemo vrhl na inženýra pohled, jako by ho chtěl zničit. Pak klesl na podušku lehátka.

„Co na tom ostatně záleží?“ zašeptal. „Vždyť umírám!“

Cyrus Smith přistoupil ke kapitánu Nemovi a Gedeon Spilett vzal do ruky jeho horkou dlaň. Ayrton, Pencroff, Nab a Harbert zůstali opodál v koutku nádherné místnosti, zalité elektrickým světlem.

Kapitán Nemo však odtáhl ruku a pokynul inženýrovi i novináři, aby se posadili.

Všichni kolonisté si ho s dojetím prohlíželi. To byl tedy ten, kterého nazývali „duchem ostrova“! To byla ona mocná bytost, jejíž zásahy při tolika příležitostech tak pronikavě měnily průběh událostí; to byl onen dobroděj, jemuž byli zavázáni celou svou vděčností. Před jejich očima však byl jen člověk — ač Nab a Pencroff věřili, že spatří boha — a ten člověk umíral!

Ale jak to, že Cyrus Smith kapitána znal? Proč neznámý tak prudce vstal, když zaslechl jméno, které podle jeho přesvědčení neměl nikdo znát?

Kapitán Nemo se znovu posadil, opřel se o podušky a pohlédl na inženýra, který stál před ním.

„Vy znáte jméno, které jsem kdysi nosil, pane?“ zeptal se.

„Znám je,“ odpověděl Cyrus Smith. „Stejně znám i váš podivuhodný podmořský člun.“

„Nautilus?“

„Ano, Nautilus.“

„Víte však… víte však, kdo jsem?“

„Vím.“

„Už třicet let nemám spojení se světem, třicet let žiji v mořských hlubinách, v jediném prostředí, kde jsem našel svobodu. Kdo mohl prozradit mé tajemství?“

„Muž, který se vám k ničemu nezavázal a který tedy nemůže být nařčen ze zrady.“

„Ten Francouz, kterého náhoda přivedla před šestnácti lety na palubu mé lodi?“

„Ano.“

„Ten muž a jeho dva přátelé nebyli tehdy zničeni maelströmem, do něhož se Nautilus dostal?“

„Ne, ten muž nezahynul. Vydal dokonce knihu »Dvacet tisíc mil pod mořem« a prozradil v ní všechny vaše příběhy.“

„Jenom příběhy několika měsíců, pane!“ odpověděl rychle kapitán Nemo.

„To je pravda,“ přisvědčil Cyrus Smith. „Ale několik měsíců tak podivného života stačí k vašemu poznání.“

„K poznání velkého zločince, viďte?“ řekl kapitán Nemo s pohrdavým úsměvem na rtech. „Ano, k poznání revolucionáře, kterým možná lidstvo opovrhuje!“

Inženýr neodpověděl.

„Nuže, pane?“

„Nemám práva soudit kapitána Nema,“ odpověděl Cyrus Smith. „Aspoň v jeho minulosti. Jako všichni lidé neznám ani já příčiny jeho podivného života a (...)

(......)