Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.
Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub 
, PDF 
a MOBI.
Přejít na nový web Literární doupě
Kolonisté Lincolnova ostrova se naposled rozhlédli a počali sestupovat z kráteru přímo dolů. Po půlhodině byli na náhorní rovině u nočního tábořiště.
Pencroff usoudil, že je čas na snídani. Při této příležitosti se naskytla také otázka seřízení hodinek Cyruse Smithe a novináře.
Hodinky Gedeona Spiletta byly uchráněny před mořskou vodou, protože je novinář při ztroskotání odhodil do písku mimo dosah vln. Byly to výtečné hodinky, opravdový kapesní chronometr, který Gedeon Spilett nezapomínal pravidelně denně natahovat.
Inženýrovy hodinky se musely ovšem nezbytně zastavit za jeho pobytu v přesypech.
Inženýr je nyní vyňal, a odhadnuv podle slunce čas na devátou hodinu, nařídil si je.
Gedeon Spilett ho chtěl napodobit, ale Cyrus Smith ho zarazil:
„Ne, Spilette, počkejte! Máte na nich přece richmondský čas, ne?“
„Ano, Cyrusi.“
„Pak tedy máte hodinky nařízeny podle poledníku tohoto města. A myslím, že je to poledník, který prochází Washingtonem.“
„Bezpochyby.“
„Nechte si tedy tamní čas. Jenom nezapomínejte hodinky natahovat, ale ručiček se nedotýkejte. Bude nám to jednou dobré.“
K čemu asi? pomyslel si námořník.
Kolonisté pak snědli zbytky zvěřiny a semen. Pencroff se však neznepokojoval. Cestou si zásoby doplní. A Top, který nebyl malý jedlík, jistě si cestou uloví v houští nějakou zvěř. Jinak byl námořník vážně připraven požádat inženýra o výrobu střelného prachu a jedné nebo dvou loveckých pušek, protože byl přesvědčen, že to bude pro inženýra hračkou.
Před sestupem z náhorní roviny navrhl Cyrus Smith společníkům jinou cestu ke Komínu. Chtěl poznat Grantovo jezero, orámované nádherným zeleným stromovím. Sestupovali tedy po hřebenu jednoho z pilířů, pod nímž pramenil potok. Při hovoru používali kolonisté už jen jmen, která nahoře určili. Usnadňovalo jim to výměnu myšlenek. Harbert s Pencroffem — první ještě chlapec a druhý jako chlapec — tím byli okouzleni a Pencroff cestou vykládal:
„Tak jak se ti daří, Harberte? Zabloudit nemůžeme, chlapče, ani na cestě podle Grantová jezera, ani na cestě podle řeky Díků přes les Divokého západu. Vždycky musíme přijít na planinu Výhledu u zálivu Unie.“
Bylo ujednáno, že se budou kolonisté držet stále pohromadě. V hustých lesích ostrova mohou být nebezpečná zvířata a opatrnost velí mít se stále na pozoru. Nejčastěji šli vpředu Harbert, Pencroff a Nab, vedeni Topem, který každý kout prohledával. Za nimi šli inženýr a novinář, který byl připraven vše si hned zapisovat. Inženýr šel většinou mlčky a odbočoval z cesty, jen když zahlédl nějakou rostlinnou nebo nerostnou zvláštnost, kterou ihned bez rozmýšlení strčil do kapsy.
„Co pořád sbírá?“ bručel Pencroff. „Koukám pořád kolem sebe a nevidím nic, co by stálo za sehnutí.“
K desáté hodině sestoupila skupina po (...)
(......)
© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books) v epub a pdf, recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle a další čtečky
