Jules Verne
překlad: Václav Netušil

TAJUPLNÝ OSTROV
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA XV
NÁVRAT — ROZHOVOR — CYRUS SMITH A NEZNÁMÝ — BALÓNOVÝ PŘÍSTAV — INŽENÝROVA PÉČE — VZRUŠUJÍCÍ POKUS — PRVNÍ PLÁČ

Dne 20. října v sedm hodin ráno přistála Bonaventura po čtyřdenní plavbě u pobřeží při ústí řeky Díků.

Cyrus Smith a Nab, zneklidněni špatným počasím a dlouhou nepřítomností soudruhů, vystoupili ráno na planinu Výhledu a odtud konečné spatřili loď, která se tak dlouho nevracela.

„Nu, tady jsou!“ řekl prostě inženýr.

Nab začal radostí tančit. Točil se dokolečka, tleskal rukama a radostně se šklebil. Tato němohra byla dojemnější než nejdelší rozhovor.

První myšlenkou inženýrovou, když spočítal osoby na palubě Bonaventury, bylo, že Pencroff trosečníka na ostrově Táboru buď nenašel, nebo že ten nešťastník přeplul na jiný ostrov a vyměnil tak jedno vězení za druhé.

Na palubě Bonaventury byli skutečně jen námořník Pencroff, Gedeon Spilett a Harbert.

V okamžiku přistání stál inženýr s Nabem už na pobřeží. Dříve než plavci vystoupili, řekl jim Cyrus Smith:

„Byli jsme vaším zdržením znepokojeni, přátelé. Nestalo se vám žádné neštěstí?“

„Ne,“ odpověděl Gedeon Spilett. „Naopak, vše šlo báječně. Budeme vám o tom vypravovat.“

„Přesto jste však svůj úkol nesplnili,“ pokračoval inženýr. „Jste jen tři jako při odjezdu.“

„Odpusťte, pane Smithi, jsme čtyři,“ opravil ho Pencroff.

„Našli jste toho trosečníka?“

„Ano.“

„A přivezli jste ho?“

„Ano.“

„Živého?“'

„Ano.“

„Kde je? A kdo je to?“

„Je to, či spíš byl to kdysi člověk,“ odpověděl novinář. „To je vše, co vám můžeme říci.“

Inženýr byl rychle zasvěcen do událostí, které se staly během výpravy. Plavci vypravovali o podmínkách plavby, o dlouho opuštěné chatě, kterou na ostrově našli, a konečně o zajetí trosečníka, který však už nejevil známky příslušnosti k lidské rase.

„A teď nevím,“ dodal Pencroff, „zdali jsme udělali dobře, že jsme ho přivezli.“

„Dobře jste udělali,“ odpověděl živě inženýr.

„Ale ten nešťastník už nemá rozum!“

„Je možné, že teď ne.“ řekl inženýr Smith. „Ale před několika měsíci byl ještě člověkem, jako jste vy i já. Kdo ví, co by se stalo z posledního z nás, kdyby byl odsouzen k dlouhému osamění na našem ostrově! Víte přece, že osamění ničí rozum. Proto jste toho ubožáka našli v takovém stavu.“

„Pane Smithi,“ ptal se Harbert, „z čeho soudíte, že otupení toho nešťastníka trvá jen několik měsíců?“

„Protože listina, kterou jsme našli v láhvi, byla napsána před nedávnou dobou. A napsat ji mohl jedině tento trosečník.“

„Jestliže ovšem nebyla napsána nějakým jeho společníkem, který zatím už zemřel,“ mínil novinář.

„To je nemožné, Spilette.“

„Proč?“ ptal se novinář.

„Protože by listina hovořila o dvou trosečnících,“ odpověděl Cyrus Smith. „Mluví však jen o jednom.“

Harbert pak stručně vylíčil příhody výpravy a zdůraznil ono podivné vzpamatování zajatce, který se v největší bouři změnil v obratného námořníka.

„Celkem správně přikládáš této příhodě důležitost, Harberte,“ řekl inženýr. „Ten nešťastník není nevyléčitelný. Do tohoto stavu ho (...)

(......)