Jules Verne
překlad: Václav Netušil

TAJUPLNÝ OSTROV
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA III
PĚT HODIN ODPOLEDNE — POHŘEŠOVANÝ — NABOVO ZOUFALSTVÍ — PRŮZKUM NA SEVER — OSTRŮVEK — SMUTNÁ NOC ÚZKOSTI — RANNÍ MLHA — OBHLÍDKA KRAJE — PŘEBRODĚNÍ PRŮLIVU

Inženýr byl nárazem vyrván z potrhané sítě balónu a odnesen na moře. Stejně zmizel i jeho pes. Věrný Top se dobrovolně vrhl na pomoc svému pánu.

„Kupředu!“ zvolal novinář.

Všichni čtyři zapomněli na únavu i vyčerpání a vydali se na průzkum.

Ubohý Nab plakal zlostí i zoufalstvím při pomyšlení, že by měl ztratit toho, koho nejvíc miloval.

Poněvadž však mezi okamžikem, v němž Cyrus Smith zmizel, a okamžikem, kdy jeho společníci dosáhli země, neuplynulo více než dvě minuty, mohli ještě doufat v inženýrovo zachránění.

„Hledejme! Hledejme!“ volal Nab.

„Ano, Nabe,“ řekl Spilett. „Najdeme ho.“

„Živého?“

„Živého.“

„Umí plavat?“ ptal se Pencroff.

„Umí,“ odpověděl Nab. „Je s ním ostatně Top.“

Námořník naslouchal řevu moře a potřásl hlavou.

Inženýr zmizel na severním cípu pobřeží, asi devět set metrů od místa, kde trosečníci dosáhli země. I když se dostal hodně blízko k pobřeží, musel být nejméně dalších devět set metrů vzdálen.

Bylo právě šest hodin. Mlha se začala zdvihat a noc se trochu zjasnila. Trosečníci kráčeli za sebou k severu podél východního pobřeží země, na kterou je svrhla náhoda. Neznámé země, o jejíž zeměpisné poloze neměli ani tušení. Kráčeli po písku smíšeném se štěrkem, bez nejmenších stop po rostlinstvu. Tato nestejná a nerovná půda byla na mnohých místech rozryta průrvami, které ztěžovaly pochod. Ze strží vyletovali každou chvíli těžkým letem velcí ptáci a prchali všemi směry do tmy. Jiní hbitější ptáci vylétali v celých hejnech a odlétali jako lehké obláčky. Námořník v nich poznal kormorány a racky, jejichž ostré skřeky se mísily v hukot bouře.

Občas se trosečníci zastavovali, hlasitě křičeli a pak naslouchali, neozve-li se z oceánu odpověď. Byli přesvědčeni, že dostanou-li se blízko k místu, kde inženýr zmizel, zaslechnou aspoň Topův štěkot, nebude-li snad Cyrus Smith sám schopen se ozvat. Žádný hlas se však nevznesl nad hukot vln a šumění mořského příboje. Skupina mužů pak pokračovala pomalu v cestě a pečlivě prohledávala každý pobřežní záhyb.

Po dvacetiminutové chůzi byli čtyři trosečníci náhle zastaveni rozvlněnou vodní hladinou. Pevná země tam končila. Octli se na konci ostrého výběžku, do něhož zuřivě bilo moře.

„To je mys,“ řekl námořník. „Musíme se vrátit zpět a po pravé straně dosáhnout zase pobřeží.“

„A což když je tady?“ ptal se Nab a ukázal na oceán, jehož obrovské vlny se bělaly v temnotách.

„Zavolejme tedy!“

Všichni najednou vyrazili ostrý křik. Žádná odpověď. Počkali, až se moře na okamžik ztiší, a pak výkřiky opakovali. Zase nic.

Trosečníci se tedy vraceli po druhém svahu mysu přes stejně písčitou a kamenitou zemi. Pencroff však zpozoroval, že pobřeží je tam strmější a půda že stoupá. Předpokládal, že se po protáhlém hřbetu dostanou až k mohutné vyvýšenině, jejíž obrysy viděl zřetelně z koše balónu. Ptáků tam bylo méně. (...)

(......)