Jules Verne
překlad: Václav Netušil

TAJUPLNÝ OSTROV
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA IX
O NABOVI NEJSOU ZPRÁVY — PENCROFFŮV A NOVINÁŘŮV NÁVRH NENÍ PŘIJAT — NĚKOLIK VYCHÁZEK GEDEONA SPILETTA — KUS LÁTKY — POSELSTVÍ — RYCHLÝ ODCHOD — NA PLANINĚ VÝHLEDU

Harbertovo uzdravování pokračovalo pomalu. Kolonisté teď toužili po jediném: aby jim Harbertův stav dovolil odvézt nemocného do Žulového domu. Ač byli v chatě celkem dobře ubytováni i zásobeni, postrádali přece jen pohodlí zdravého Žulového domu. Nebyli tu také v takovém bezpečí a přes svou ostražitost žili stále pod hrozbou nečekaného výstřelu zločinců.

Nevěděli ovšem nic o Nabovi, ale o něho strach neměli. Odvážný černoch byl bezpečně ukryt v Žulovém domě, kde se jistě nedal překvapit. Topa za ním už neposlali, protože nechtěli věrné zvíře vystavovat ránám pirátů, které by mohly kolonisty zbavit jejich nejužitečnějšího pomocníka.

Čekali tedy, ač už všichni velmi toužili po svém domově. Inženýra nejvíc mrzelo, že zásahem pirátů byly jejich síly rozděleny. Od Ayrtonova zmizení byli jen čtyři proti pěti, protože s Harbertem nemohli ještě počítat. Chlapce to nesmírně rmoutilo, když viděl potíže, jichž byl sám příčinou.

Otázku postupu proti pirátům projednal Cyrus Smith s Gedeonem Spilettem a Pencroffem 29. listopadu odpoledne, když pevně spící Harbert nemohl jejich rozhovor slyšet.

„Přátelé,“ řekl novinář, když se hovořilo o Nabovi a o tom, že je nemožné se s věrným černochem spojit, „cestou do Žulového domu vystavujeme se nebezpečí, že na nás bude vystřelena rána, kterou nebudeme moci vrátit. Nemyslíte však, že bychom se měli s piráty vypořádat právě teď?“

„Také si to myslím,“ odpověděl Pencroff. „Kulky se snad bát nemusíme, a dovolí-li to pan Smith, jsem ochoten vtrhnout do lesa. K čertu! Muž proti muži!“

„Je jich však pět!“ podotkl inženýr.

„Já půjdu s Pencroffem,“ prohlásil novinář. „Budeme-li oba dobře ozbrojeni a budeme-li mít Topa…“

„Spilette, i vy, Pencroffe,“ řekl Cyrus Smith, „uvažujte rozumně! Kdyby se piráti ukryli někde na ostrově, kdybychom znali jejich úkryt a kdyby šlo jen o to je vypudit, rozuměl bych přímé akci. Bohužel však víme, že v této situaci mají oni zajištěnu první ránu.“

„Ale pane Smithi,“ naléhal Pencroff, „kulka nezasáhne vždycky cíl!“

„Ta, která zasáhla Harberta, také nezabloudila, Pencroffe,“ odpověděl inženýr. „Uvědomte si dále, že odejdete-li vy dva do lesa, zůstanu v ohradě sám. Můžete vědět, že piráti nezpozorují váš odchod, že vás nenechají odejít do lesa a že za vaší nepřítomnosti nepřepadnou ohradu? Vždyť budou vědět, že tu je jenom zraněný chlapec a jeden muž!“

„Máte pravdu, pane Smithi,“ přiznal Pencroff, kterému bouřil hrudí bezmocný vztek. „Máte pravdu. Piráti udělají všechno, aby se zmocnili ohrady, která je tak dobře zásobena. A sám byste se jim neubránil. Ach, kdybychom tak byli v Žulovém domě!“

„Kdybychom byli v Žulovém domě,“ odpověděl inženýr, „byla by situace docela jiná. Tam bych se nebál nechat Harberta jen s jedním z nás a tři bychom prošli lesem. Jsme však v ohradě a musíme tu zůstat až do (...)

(......)