<<< Literární doupě
Literární doupě

Jules Verne

CESTA KOLEM SVĚTA ZA 80 DNÍ

kompletní kniha (e-book)

 

Cesta kolem světa za 80 dní - Verne Jules, Macuichová Hana, Adamíra Jiří, Mrkvička Ladislav
 
 
cena původní: 265 Kč
cena: 235 Kč
Cesta kolem světa za 80 dní - Verne Jules, Macuichová Hana, Adamíra Jiří, Mrkvička Ladislav
Drama v Livonsku - Verne Jules
 
 
cena původní: 1290 Kč
cena: 1290 Kč
Drama v Livonsku - Verne Jules
Bezejmenná rodina - Verne Jules
 
 
cena původní: 279 Kč
cena: 279 Kč
Bezejmenná rodina - Verne Jules

 

    1   >

 

 

Kapitola první
v níž Phileas Fogg a Proklouz přijímají jeden druhého, jeden jakožto pán, druhý jakožto sluha

V roce 1872 obýval dům nesoucí číslo 7 na Saville Row v londýnské čtvrti Burlington Gardens - dům, v němž zemřel Sheridan roku 1814 - urozený pán Phileas Fogg, který byl nejpodivínštější a nejnápadnější z členů Londýnského reformního klubu, i když si zřejmě vytkl za úkol nedělat nic, co by mohlo budit pozornost.

Nástupcem jednoho z největších řečníků, kteří dělají čest Anglii, byl tedy tento Phileas Fogg, záhadná osobnost, o níž se nevědělo nic, než že je to velice způsobný muž a jeden z nejhezčích gentlemanů v anglické vznešené společnosti.

Říkalo se o něm, že vypadá jako Byron - jen co se týkalo hlavy, protože nohy měl v bezvadném pořádku -, ale jako Byron s kníry a s licousy, jako Byron zbavený citu, schopný žít tisíc let a nezestárnout při tom.

Phileas Fogg byl zcela jistě Angličan, je však možné, že nebyl Londýňan. Nikdo ho nikdy neviděl ani na Burse, ani v Anglické bance, ani v žádné kanceláři londýnské City. Ani do londýnských rejd nebo doků nevplula nikdy žádná loď, jejímž majitelem by býval byl Phileas Fogg. Tento gentleman nebyl členem žádné správní rady. Jeho jméno se nikdy neozvalo v žádném sboru právníků, ani v Templu, ani v Lincoln's Innu, ani v Gray's Innu. Nikdy nevystoupil jako obhájce před Kancléřským dvorem ani před Královniným dvorem, před Finančním soudem nebo před Církevním soudem. Nebyl ani průmyslník, ani velkoobchodník, ani kupec, ani statkář. Nebyl členem Královské společnosti Velké Británie, ani Londýnského institutu, ani Institutu uměleckých řemesel, ani Russellova ústavu, ani Západního literárního institutu, ani Právního institutu, ani Institutu spojených umění a věd, stojícího pod přímou patronací Její královské Milosti. A konečně, nebyl členem žádné z těch četných společností, jimiž se to hemží v hlavním městě Anglie, od Společnosti Armonica po Entomologickou společnost, založenou hlavně za účelem hubení škodlivého hmyzu.

Phileas Fogg byl členem Reformního klubu, a to bylo vše.

Bude-li se někdo divit, že takový záhadný gentleman byl členem toho ctihodného sdružení, odpovíme mu, že se jím stal na doporučení bratři Baringů, u nichž měl otevřený úvěr. Měl tedy jistou "tvář" díky tomu, že jeho šeky bývaly při předložení pravidelně propláceny z jeho běžného účtu, který zůstával nezměnitelně aktivní.

Byl Phileas Fogg bohatý? Nepochybně byl. Ale jak k svému jmění přišel, nemohli říci ani nejlépe zpravení lidé a pan Fogg byl poslední, na koho bylo vhodné se obrátit, aby se to zjistilo. Rozhodně nebyl v žádném ohledu marnotratný, nebyl však zase ani skrblík, neboť všude, kde se nedostávalo prostředků na nějaký šlechetný, prospěšný nebo vznešený účel, poskytl je vždy mlčky, a dokonce bez udání jména.

Zkrátka, těžko si představit člověka méně sdílného, než byl tento gentleman. Mluvil co nejméně a nemluvnost ho činila v očích lidí ještě záhadnějším. Se. svým životem se přitom nijak netajil, ale prováděl s takovou matematickou přesností stále totéž, že neuspokojená obrazotvornost lidí hledala za tím vším ještě něco navíc.

Byl scestovalý? Pravděpodobně byl, protože nikdo neměl mapu světa v malíku tak jako on. Nebylo končin, třeba sebezapadlejších, aby se neukázalo, že je zvlášť dobře zná. Občas uvedl na pravou míru tisíceré dohady o osudu pohřešovaných nebo zbloudilých cestovatelů, kolující v klubu, avšak jen několika stručnými a jasnými slovy. Naznačil, jaká je skutečná pravděpodobnost, a často se zdálo, že mu jeho slova napovídá nějaký druhý zrak, protože nakonec jim rozuzlení věci vždycky dalo za pravdu. Byl to člověk, který patrně procestoval kdekterou zemi - aspoň v duchu.

Jedno však bylo v každém případě jisté: že se Phileas Fogg už řadu let nehnul z Londýna. Ti, kdo měli čest znát ho lépe než ostatní, ujišťovali, že nikdo nemůže říci, že by ho byl kdy viděl jinde než na cestě, po níž se denně ubíral ze svého domu rovnou do klubu. Jeho jedinou zábavou bylo číst noviny a hrát whist. V této tiché hře, tak dobře se hodící k jeho povaze, často vyhrával, ale výhry se nikdy neoctly v jeho peněžence a tvořily značnou položku jeho výdajů na dobročinné účely. Ostatně je třeba poznamenat, že pan Fogg zřejmě hrál pro hru, nikoli pro výhru. Hra, to pro něho byl boj, zápas s nějakou nesnází, ale zápas, při němž se není třeba pohybovat nebo měnit místo, zápas, který neunavuje, a to vyhovovalo jeho povaze.

Phileas Fogg neměl ženu ani děti, což se může přihodit i nejpočestnějšímu člověku, ani příbuzné a přátele, což je vskutku vzácnější. Phileas Fogg žil sám ve svém domě na Saville Row, kam nikdo nepronikl. O vnitřku tohoto domu se nikdy nemluvilo. K obsluze mu stačil jediný sluha. Obědval a večeřel v klubu v přesně stanovenou hodinu, v téže místnosti, u téhož stolu, s ostatními se vůbec nebavil, nikdy nikoho cizího nepozval a vracel se domů, aby přesně o půlnoci ulehl ke spánku, aniž kdy použil pokojů vybavených vším pohodlím, které Reformní klub nabízí svým členům. Z dvaceti čtyř hodin trávil deset ve svém domě jednak spánkem, jednak péčí o svůj zevnějšek. Jestliže se procházel, procházel se vždycky jen a jen odměřeným krokem po vstupní síni s umělecky vykládanou parketovou podlahou nebo po kruhové galerii, nad níž se klene modře zasklená kupole, podpíraná dvaceti iónskými sloupy z červeného porfyru. Při večeři nebo při obědě mu kuchyně, špižírna, skladiště, rybárna a mlékárna klubu dodávaly na stůl část svých hojných zásob, klubovní sluhové, vážné osoby v černém fraku a ve střevících s plstěnou podešvi, nosili mu jídla na zvláštním porcelánu na ubrus z podivuhodně jemného saského plátna, v klubovních křišťálových sklenkách vzácných tvarů mu přinášeli jeho sherry, portské nebo bordeauxské se skořicí a s hřebíčkem, a konečně klubovní led - led dovážený velkým nákladem z amerických jezer - udržoval jeho nápoje v uspokojivém stavu svěžesti.

Znamená-li život v takových podmínkách výstřednictví, pak být výstředníkem není zlé!

Dům na Saville Row nebyl nijak honosný, ale skýtal největší pohodlí. Při neměnných zvycích jeho pána se v něm obsluha omezovala na skromnou míru. Phileas Fogg vždycky vyžadoval od svého jediného sluhy mimořádnou přesnost a pravidelnost. Právě toho dne, druhého října, dal Phileas Fogg výpověď Jamesu Forsterovi - neboť hoch se provinil tím, že mu přinesl na holení vodu teplou osmdesát čtyři stupně Fahrenheita místo osmdesát šest stupňů - a Phileas Fogg očekával jeho nástupce, který se měl přijít představit mezi jedenáctou a půl dvanáctou.

Phileas Fogg, zabořen do svého křesla, nohy přitisknuté k sobě jako voják o přehlídce, ruce položeny na kolenou, se vzpřímeným tělem a pozdviženou hlavou, pozoroval, jak postupuje ručička kyvadlových hodin, složitého přístroje, ukazujícího hodiny, minuty, vteřiny, dny týdne, dny měsíce a roky. Úderem půl dvanácté měl pan Fogg podle svého každodenního zvyku vyjít z domu a odebrat se do Reformního klubu.

V tom někdo zaklepal na dveře salónku, v němž Phileas Fogg pobýval. Objevil se zapuzený James Forster.

"Nový sluha," řekl.

Vešel asi třicetiletý mládenec a pozdravil.

"Vy jste Francouz a jmenujete se John?" zeptal se ho Phileas Fogg. "Jean, když pán ráčí dovolit," odpověděl příchozí, "Jean Proklouz. Toto příjmení mi zůstalo a opravňuje mě k němu má schopnost pomoci si z každé nesnáze. Myslím si, pane, že jsem poctivý mládenec, ale abych pravdu řekl, vystřídal jsem už vícero povolání. Byl jsem pouličním zpěvákem, cirkusovým krasojezdcem, skákal jsem přes koně jako Léotard a tančil na provaze jako Blondin, pak jsem se stal profesorem tělocviku, abych lépe uplatnil své nadání, a nakonec jsem byl četařem pařížského požárního sboru. Však mám také ve svém rejstříku některé znamenité požáry. Ale už před pěti lety jsem opustil Francii, a protože jsem chtěl okus i t domáckého života, stal jsem se komorníkem v Anglii. A když jsem teď byl bez místa a dověděl jsem se, že pan Phileas Fogg je nejpřesnější a nejusedlejší člověk ve Spojeném království, přišel jsem se pánovi představit a doufám, že zde budu žit v klidu a zapomenu na všechno, i na to své jméno Proklouz..."

"Proklouz mi vyhovuje," odpověděl gentleman. "Byl jste mi doporučen. Mám o vás dobré informace. Znáte mé podmínky?"

"Ano, prosím."

"Dobrá. Kolik máte hodin?"

"Jedenáct hodin, dvaadvacet minut," odpověděl Proklouz, když vytáhl z hlubin své kapsy obrovské stříbrné hodinky.

"Pozdí se vám," řekl Mr. Fogg.

"Nechť mi pán promine, ale to je nemožné."

"Zpozdily se vám o čtyři minuty. To nevadí. Stačí zjistit rozdíl. Tak tedy od tohoto okamžiku, od jedenácti hodin dvaceti devíti minut dopoledne ve středu 2. října 1872 jste v mých službách."

Když to Phileas Fogg dořekl, vstal, levou rukou vzal klobouk, nasadil si ho na hlavu pohybem automatu a bez dalšího slova zmizel.

Proklouz slyšel, jak se domovní dveře zavřely po prvé, to vycházel z domu jeho nový pán - a potom po druhé: to odcházel jeho předchůdce, James Forster.

Proklouz zůstal v domě na Saville Row sám.

 

    1   >

 

 

 

[Listovat]

[Obsah]


© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle

TOPlist