Jules Verne

CESTA KOLEM SVĚTA ZA 80 DNÍ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola dvanáctá
v níž se Phileas Fogg a jeho společníci odvážně pustí napříč indickými lesy a co z toho vzejde

Průvodce, aby si zkrátil vzdálenost, již bylo třeba překonat, nechal trasu rozestavěné železniční trati vpravo. Tato trať, jíž se zhusta stavěly v cestu svéhlavé hřbety Vindhijských hor, nesledovala nejkratší cestu, kterou se hodlal ubírat Phileas Fogg. Párs, který se výborně vyznal v cestách a stezkách tohoto kraje, tvrdil, že pustí-li se přímo napříč lesem, ušetří dvacet mil cesty, a ostatní se na něho spolehli.

Philease Fogga a sira Francise Cromartyho, zabořené do sedátek až po krk, mocně natřásal drsný klus slona, kterého mahut nutil do rychlého pohybu. Snášeli však své postavení s nejbritštější lhostejností a hovořili spolu málo, protože jeden na druhého sotva viděli.

Co se týče Proklouze, usazeného na hřbetě zvířete a přímo vystaveného nárazům a proti nárazům, dával si na doporučení svého pána dobrý pozor, aby držel jazyk za zuby, protože jinak by si ho byl v tu ránu překousl. Dobrý hoch, kterým to házelo hned na krk slona, hned zase zpátky na hřbet, udržoval rovnováhu jako cirkusový šašek na pérovém můstku. Žertoval však, smál se uprostřed svého kapřího mrskání a čas od času vytáhl z vaku kousek cukru, který si inteligentní Kijúni bral koncem chobotu, aniž na okamžik přerušil svůj pravidelný klus.

Po dvouhodinové jízdě zarazil průvodce slona a poskytl mu hodinu odpočinku. Zvíře požíralo větve a keře, když předtím uhasilo žízeň v blízké louži. Sir Francis Cromarty neměl nic proti této zastávce. Byl jako rozlámaný. Mr. Fogg se zdál být svěží, jako by byl právě vstal z lužka.

"Ten musí být ze železa!" řekl brigádní generál, pozoruje ho s obdivem.

"Z kutého železa," odpověděl Proklouz, zaměstnaný přípravou jednoduchého oběda.

V poledne dal průvodce znamení k nástupu na další cestu. Brzy začal kraj nabývat divokého vzhledu. Husté lesy vystřídalo tamaryškové mlází a trpasličí palmy, potom rozlehlé pusté pláně, ježící se řídkými křovinami a poseté obrovskými syenitovými balvany. Celá tato část horního Bundélkhandu, cestovateli zřídka navštěvovaná, je obývána fanatiky, zatvrzele udržujícími nejkrutější zvyky hindského náboženství. Angličané nebyli s to zřídit pravidelnou vládu na území podrobeném vlivu rádžu a těžko dostupném mezi neschůdnými srázy Vindhijských hor.

Několikrát spatřili tlupy divokých hindu, kteří dělali zlostné posunky, když viděli, jak se kolem nich žene rychlý čtvernožec. Párs se jim ostatně vyhýbal, pokud to šlo, neboť měl za to, že se s nimi není radno setkávat. Tento den bylo vidět málo zvířat, až na několik opic, které prchaly s tisícerým pitvořením a šklebením, což Proklouze velice pobavilo.

Jedna myšlenka mezi mnoha jinými našeho hocha znepokojovala. Co udělá Mr. Fogg se slonem, až dojedou na železniční stanici v Iláhábádu? Vezme ho s sebou? To je nemožné! Kdyby připočetl výlohy za jeho dopravu k ceně, za kterou ho získal, přivedlo by ho to zvíře na mizinu. Prodá ho (...)

(......)