Jules Verne

CESTA KOLEM SVĚTA ZA 80 DNÍ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola dvacátá osmá
v níž Proklouz nedokáže, aby byly vyslechnuty jeho rozumné důvody

Vlak opustil Velké solné jezero a stanici Ogden a hodinu směřoval na sever až k řece Weber. Ze San Francisca měl ujeto přibližně devět set mil. Odtud se dal znovu východním směrem, napříč rozervaným masivem Wahsačských hor. V části území, sevřené mezi tímto pohořím a Skalistými horami, museli američtí inženýři zápasit s největšími obtížemi. Však také na tomto úseku byl příspěvek vlády Unie zvýšen na čtyřicet osm tisíc dolarů za jednu míli, zatím co v rovině činil jen šestnáct tisíc. Avšak inženýři, jak už bylo řečeno, neznásilňovali přírodu, nýbrž přelstívali ji, vyhýbajíce se nesnázím, a aby trať pronikla do velké nížiny, stačilo jim na celé trati prorazit jen jediný tunel, dlouhý čtrnáct tisíc stop.

Právě u Velkého solného jezera dosahovala železniční trať svého nejvyššího bodu. Od tohoto místa tvořil její profil velmi táhlou křivku, klesaje do údolí Hořké říčky, aby pak vystoupil až na rozvodí Atlantického a Pacifického oceánu. Říček bylo v tomto hornatém kraji hodně. Vlak musel přejíždět po mostech Bahnitou řeku, Zelenou řeku a jiné. Proklouz byl tím netrpělivější, čím víc se blížil k cíli. Avšak také Fix by byl rád měl tyto neschůdné končiny už za sebou. Obával se zpoždění, děsil se nehod a pospíchal, aby už byl na anglické půdě, víc než sám Phileas Fogg.

V deset hodin večer zastavil vlak ve stanici Fort Bridger, odkud zase takřka ihned vyjel, a o dvacet mil dále se dostal na území státu Wyoming - což je bývalá Dakota -, sleduje celé údolí Hořké říčky, z něhož vytéká část vod tvořících říční soustavu státu Colorado.

Příštího dne 7. prosince, zastavil vlak na čtvrt hodiny ve stanici Green River. V noci padal dosti hustě sníh, byl však smíšen s deštěm, napolo roztálý, a nemohl tedy vlaku překážet v jízdě. Přesto však nepříznivé počasí nepřestávalo znepokojovat Proklouze, neboť sněhové závěje, v nichž by mohla uváznout kola vagónů, byly by dozajista zdar cesty ohrozily.

"Co to jen pánovi napadlo, podnikat takovou cestu v zimě! Nemohl počkat na příznivější roční období, kdy by měl větší naději na úspěch?"

Avšak ve chvíli, kdy se náš hodný hoch zabýval jen stavem oblohy a poklesem teploty, paní Auda prožívala těžší obavy, vyvolané něčím zcela jiným.

Stalo se, že někteří cestující vystoupili z vagónů, procházeli se po nástupišti stanice Green River a čekali na odjezd. A tu mezi nimi mladá žena zahlédla oknem plukovníka Stampa W. Proctora, Američana, který se k panu Foggovi tak hrubě zachoval na meetingu v San Franciscu. Paní Auda rychle stáhla hlavu zpět, aby nebyla spatřena.

Tato okolnost na mladou ženu silně zapůsobila. Cítila náklonnost k muži, který jí denně projevoval známky své naprosté oddanosti, i když to činil sebechladněji. Bezpochyby nechápala všechnu hloubku citu, který v ní probouzel její zachránce, a zatím jej nazývala vděčností, bylo v něm však něco víc, aniž si to uvědomova1a. Proto se jí také sevřelo (...)

(......)