Jules Verne

CESTA KOLEM SVĚTA ZA 80 DNÍ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola třicátá čtvrtá
která poskytne Proklouzovi příležitost vymyslet ukrutnou, ale zřejmě původní slovní hříčku

Phileas Fogg byl ve vězení. Zavřeli ho na strážnici v Custom House, v liverpoolské celnici, a tam měl počkat přes noc, než bude převezen do Londýna.

V okamžiku jeho zatčení se chtěl Proklouz na detektiva vrhnout. Strážníci ho zadrželi. Paní Auda, zděšena ukrutností tohoto činu a nic netušíc, nedovedla nic z toho pochopit. Proklouz jí vysvětlil situaci. Mr. Fogg, počestný a odvážný gentleman, jemuž vděčí za svůj život, byl zatčen jako zloděj. Mladá žena protestovala proti takovému nařčení, srdce se jí bouřilo v těle a slzy se jí řinuly z očí, když viděla, že nemůže nic podniknout, o nic se pokusit, aby zachránila svého zachránce.

Co se týče Fixe, zatkl gentlemana, protože povinnost mu kázala, aby ho zatkl, ať je vinen nebo ne. O tom rozhodne soud.

Tu však Proklouz přišel na myšlenku, na strašnou myšlenku o nepochybné příčině celého toho neštěstí. Proč vlastně skrýval celou historii před panem Foggem? Když mu Fix prozradil, že je policejním inspektorem, i to, jaké poslání mu bylo svěřeno, proč se Proklouz rozhodl vůbec o tom neříci svému pánu? Kdyby Mr. Fogg býval varován, byl by bezpochyby Fixovi podal důkazy o své nevině, byl by mu vysvětlil jeho omyl, a rozhodně by si nebyl vozil na vlastní náklady v patách zlovolného policejního agenta, jehož první starostí bylo zatknout ho v okamžiku, kdy vkročí na půdu Spojeného království. Při pomyšlení na své chyby, na svůj nerozum byl ubohý hoch zachvácen neodbytnými výčitkami svědomí. Plakal, že bylo líto na něho pohledět. Chtěl si rozbít hlavu.

Paní Auda a Proklouz, nedbajíce zimy, zůstali pod sloupovím celnice. Ani jeden, ani druhý se nechtěli hnout z místa. Chtěli ještě jednou spatřit pana Fogga.

Pokud jde o našeho gentlemana, ztroskotal nadobro, a to v okamžiku, kdy měl svůj cíl na dosah. Zatčení ho zničilo nenávratně. Když 21. prosince dvacet minut před polednem přijel do Liverpoolu, měl do osmi hodin čtyřiceti pěti minut čas, to jest devět hodin a patnáct minut, aby se dostal do Reformního klubu, - a na cestu do Londýna stačilo pouhých šest hodin.

Kdo by byl v té chvíli vnikl na strážnici v celní budově, byl by našel pana Fogga sedícího nehybně na dřevěné lavici, bez hněvu a nevyrušitelného z klidu. Odevzdaného do vůle osudu - to se právě nedalo říci, ale tento poslední kousek ho nemohl vzrušit, aspoň na pohled. Probudil se v něm skrytý vztek, tím strašnější, že je zadržován, a propukající teprve v posledním okamžiku s nezdolnou prudkosti? To se neví. Ale Phileas Fogg tu byl klidný, čekaje - na co? Uchoval si ještě nějakou naději? Věřil ještě v úspěch, když za ním zapadly dveře tohoto vězení?

Ať tomu bylo jakkoliv, Mr. Fogg položil pečlivě hodinky na stůl a pozoroval, jak se jejich ručičky sunou vpřed. Ze rtů mu neuniklo jediné slovo, ale v jeho pohledu byla jakási zvláštní strnulost.

Buď jak buď, jeho postaveni bylo strašné a ten, kdo by (...)

(......)