Jules Verne

PATNÁCTILETÝ KAPITÁN
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

II. KAPITOLA
Harris a Negoro

Nazítří po dni, za kterého se Dick Sand a jeho přátelé domnívali, že naposled táboří v lese, setkali se tři míle od tohoto místa dva muži, kteří se dříve o této schůzce dohodli.

Tito dva muži byli Harris a Negoro, a naši čtenáři poznají z následujícího vyprávění, na jakou míru se omezuje náhoda, jehož řemeslem bylo obchodování s otroky a které si často razilo cesty v této západoafrické provincii, se setkali na pobřeží Angoly. Negoro a Harris se spolu posadili pod obrovským banánovníkem na břehu prudké bystřiny, která šuměla mezi dvojí řadou papyrusového křoví.

Mezi nimi začala rozmluva, protože Portugalec a Američan se právě před chvílí setkali, a týkala se proto především událostí, které se seběhly za posledních hodin.

"Tak tedy, Harrisi," pravil Negoro, ,jsi schopen, abys zavedl malou četu kapitána Sanda, jak toho patnáctiletého plavčíka nazývají, hlouběji do Angoly?"

"Ne, kamaráde," odvětil Harris, "a dokonce se divím tomu, že se mi zdařilo dostat je aspoň sto mil od břehu. Po několik dní už na mne mladý přítel Sand pohlížel velmi nepokojně, jeho podezření znenáhla rostlo v jistotu a skutečně..."

"Ještě sto mil, a ti lidé by zcela jistě padli do našich rukou! Ale přesto všechno nám už nesmí uniknout!" "A jak by také mohli?" odvětil Harris krče rameny. "Ale opakuji ti: Negoro, byl už nejvyšší čas, že jsem jim upláchl. Četl jsem v očích svého mladého přítele, že má sto chutí vpálit mi kulku do prsou a já mám příliš špatný žaludek, abych snesl takové švestky, kterých jde tucet na libru!" "Nu, dobrá!" mínil Negoro. "U mne má ten lodní plavčík ještě vroubek, který si s ním vypořádám." "Vypořádej se s ním, kamaráde, podle chuti. Co se mne týče, namáhal jsem se za prvních dnů pochodu, a to s úspěchem, abych jim namluvil, že tato krajina je atacamskou pouští, ve které jsem naštěstí jednou cestoval, ale tehdy chtěl ten capart Jack, abych mu ukázal kaučukové stromy a kolibříky, jeho matka zase žádala chininové stromy a pan bratránek trval na tom, že musí najít světlušky!... Věř mi, že moje obrazotvornost byla vyčerpána. A když jsem jim s nesmírnými obtížemi vnutil své mínění, že neviděli žirafy, ale zcela určitě americké pštrosy - to je můj vynález, Negoro! - nebyl jsem už schopen, abych si něco nového vymyslel! Ostatně viděl jsem velmi dobře, že můj mladý přítel nevěří už ani slovo z mých výkladů! Potom jsme se dostali na stopu slonů! A pak dokonce i hroši se před námi objevili! A jak víš, Negoro, slonů a hrochů je zrovna tolik v Americe jako poctivých lidí mezi trestanci v Benguele! Posléze, aby byly moje rozpaky dovršeny, vypátral starý černoch pod stromem vidlice na spoutání otroků a řetězy, které tam zanechali otroci při útěku! A v téže chvíli zařval zcela zbytečně lev, a to by byl velmi těžký úkol, abych té ctěné společnosti chtěl namluvit, že to je vlastně mňoukání nevinné kočky! Krátce řečeno, byl již nejvyšší čas, abych naskočil na koně a upláchl!" "Chápu tě," odpověděl Negoro. (...)

(......)