Jules Verne

PATNÁCTILETÝ KAPITÁN
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

VI. KAPITOLA
Potápěcí zvon

Na toto nenadálé sdělení nedovedl Dick Sand odpovědět!

Ostatně paní Weldonová se už opět uchýlila na své místo k malému Jackovi. Nechtěla patrně nic více říci. Ostatně mladý lodní kapitán by neměl odvahu, aby jí bránil dále mluvit.

Paní Weldonová tedy věděla, kde se nacházela. Různé příhody na cestě jí objasnily celý stav věcí a snad to zavinilo slovo: "Afrika!...", které naneštěstí večer pronesl bratranec Benedikt.

"Paní Weldonová ví všechno," opakoval si Dick Sand. "Nuže, snad je to lepší, že se tak stalo! Srdnatá paní není malomyslná. A já si rovněž nezoufám!" Dick Sand nyní toužil po tom, aby už bylo ráno, a aby mohl okolí osady termitů prozkoumat. Bylo zapotřebí najít řeku ústící do Atlantického oceánu, aby malá četa byla dopravena na pobřeží, a on měl cosi jako předtuchu, že tato řeka nemůže být daleko. Především šlo o to, aby se vyhnuli setkání s domorodci, kteří snad pod vedením Harrise a Negora je už pronásledovali.

Ale pořád se ještě nechtělo rozednívat. Žádný pruh světla nevnikal dolním otvorem do vnitřku kuželu. Dunění hromu, které pro tloušťku stěn se jen hluše ozývalo, svědčilo o tom, že bouře se dosud neuklidnila. Když položil ucho na stěnu, slyšel Dick Sand, že déšť pořád ještě v přívalech se hrne na úpatí mraveniště a protože těžké krůpěje nepadaly už na tvrdou zem, musel z toho soudit, že celá rovina je zaplavena.

Bylo asi kolem jedenácté hodiny. Dick Sand náhle pocítil, že následkem zmalátnělosti se ho zmocňuje spánek. Ale než se mu poddal, napadlo jej, že by otvor do kuželu změknutím nasypané jílovité půdy se mohl ucpat. Tím by ale čerstvý vzduch nemohl vnikat dovnitř a vydychováním deseti osob by mohl být vzduch kyselinou uhličitou zkažen.

Dick Sand se tedy spustil z dolního oddělení na půdu kuželu, vyvýšenou nasypáním hlíny.

Půda byla ještě úplně suchá a otvor volný. Vzduch vnikal zvenčí do vnitřku kuželu a s ním zároveň slabý odlesk blesků, které tato zátopa deště nemohla uhasit.

Dick Sand viděl, že vše je v dobrém stavu. Bezprostředně, jak se zdálo, nehrozilo žádné nebezpečí těmto lidským termitům, kteří nahradili osadu neuropter. Mladý lodní kapitán pomýšlel tedy na to, aby se zotavil spánkem trvajícím několik hodin, který jej už neodolatelně přemáhal.

Z až přehnané obezřelosti položil se Dick Sand na vyvýšeninu půdy uvnitř kuželu u samého úzkého otvoru. Tímto způsobem se nemohlo venku nic stát, aby to jako první nezpozoroval. Svítání jej muselo probudit a pak se chtěl vydat na prozkoumání roviny.

Dick Sand se tedy položil, opíraje hlavu o stěnu a maje pod rukou pušku, a ihned usnul.

Jak dlouho spal, nemohl říci, když najednou pocitem chladna se probudil.

Když se probudil, poznal k nemalému zděšení, že voda vniká do mraveniště, a to tak rychle, že za několik vteřin dosáhne oddělení, která zaujímali Tom a Herkules.

Dick Sand je probudil a rychle jim oznámil tuto novou nehodu.

Neodkladně byla rozžehnuta svítilna, kterou byl osvětlen (...)

(......)