Jules Verne

PATNÁCTILETÝ KAPITÁN
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

VIII. KAPITOLA
Několik poznámek Dicka Sanda

Ačkoliv bouře minulý den přestala řádit, zůstala obloha ještě zachmuřena. Ostatně byla doba "masiky", oddíl počasí dešťů pod tímto pásmem afrického podnebí. Zvláště noci byly v této době deštivé, což mělo potrvat ještě jeden, dva nebo tři týdny. Těmito dešti vzrůstaly ovšem svízele a utrpení karavany.

Vydala se na pochod za nevlídného počasí a když opustila břehy Cuanzy, zamířila skoro přímo na východ.

Asi padesát vojáků se ubíralo v čele karavany, stejně tolik po stranách, zbytek tvořil zadní voj. Na útěk nemohli zajatci ani pomyslet, i kdyby nebyli spoutáni. Ženy, děti, muži kráčeli ve směsici a havildarové je poháněli ranami bičem. Byly tu nešťastné matky, které kojíce dítě nesly druhé na volné ruce. Jiné táhly za sebou malá, ubohá děťátka, nahá a bosá, po ostnaté trávě.

Náčelník karavany, divoký Ibn Hamis, který zakročil ve sporu mezi Dickem Sandem a jeho havildarem, bděl nad celým tímto lidským stádem a byl chvíli v čele, chvíli na konci dlouhého průvodu. Když se tito agenti nestarali ani za mák o utrpení zajatců, museli přece mít více ohledů na vojáky, kteří občas žádali zvýšení žoldu, tak i na pagazie, když si chtěli odpočinout. Tím často vznikaly hádky, nezřídka i rvačky. Otroci ale museli tím více trpět touto stále podrážděnou náladou havildarů. Nebylo nic jiného slyšet, než vyhrůžky z jedné strany a nářek a výkřiky bolesti ze strany druhé, a ti, kteří kráčeli v posledních řadách, se ubírali po půdě zkropené krví těch, kteří šli před nimi.

Přátelé Dicka Sanda, u kterých bylo dbáno toho, aby šli vždy napřed v průvodu, se nemohli k němu nijak přiblížit. Ubírali se v řadě majíce krk zaklíněný do těžké dřevěné vidlice, která překážela každému pohybu hlavy. A bičů nebyli stejně ušetřeni jako ostatní.

Přivázán k tyči se svým otcem kráčel Bat před ním a namáhal se, aby neotřásal vidlicí, a volil nejlepší cesty, kterými starý Tom za ním kráčel. Občas, když havildar zůstal pozadu, zašeptal Bat několik povzbuzujících slov, z nichž přece některé Tom zaslechl. Syn se snažil zvolnit krok, když pozoroval, že Tom byl zemdlen. Byl to trest pro tohoto dobrého syna, že nemohl ani hlavu obrátit k svému otci, kterého tak vřele miloval. Tom měl aspoň to zadostiučinění, že viděl svého syna před sebou, ale jak draze je musel zaplatit. Jak často slzy velké jako hráchy vy tryskly z jeho očí, když musel vidět, že havildar bije jeho syna Bata! Byla to pro něho horší bolest, než kdyby tyto rány dopadaly na jeho vlastní tělo.

Austin a Akteon kráčeli několik kroků za nimi, připoutáni jeden k druhému. Také oni byli každou chvíli vydáni všanc bičům havildarů. Ah, jak záviděli Herkulovi! Ať mu v této zemi hrozilo jakékoliv nebezpečí, aspoň mohl užívat svých sil a hájit svůj život.

Když byli zajatí z kuželu mraveniště dopraveni na břeh, sdělil konečně starý Tom svým přátelům celou pravdu. Ke svému nesmírnému úžasu se dozvěděli, že jsou v Africe, že dvojí zradou Negora a Harrise byli (...)

(......)