Jules Verne

PATNÁCTILETÝ KAPITÁN
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XIV. KAPITOLA
Několik zpráv o doktoru Davidu Livingstonovi

Když paní Weldonová zůstala o samotě, zabývala se v myšlenkách jen tím, že má uplynout osm dní, než ji Negoro požádá o definitivní odpověď. Nyní šlo o to, aby se po náležitém uvažování rozhodla. O Portugalcovu poctivost zde nešlo, ale jen o jeho prospěch. "Obchodní hodnota", kterou přikládal své zajatkyni, jí patrně poskytovala jistou bezpečnost a zaručovala jí aspoň chvilkově ochranu proti všemu nebezpečí. Snad si zatím vymyslí nějaký prostředek, aby mohla být svému manželovi vrácena, aniž by se musel odebrat až do Kazoundé.

Věděla, že by James W. Weldon, kdyby od ní dostal dopis, se ihned vydal na cestu a vzdoroval by nebezpečím cestování v nejdivočejších afrických končinách. Ale až by byl v Kazoundé a až by Negoro měl v rukou částku sto tisíc dolarů, která představovala značné jmění, kdo by ručil Jamesovi W. Weldonovi,jeho ženě, jeho dítěti a bratranci Benediktovi za to, že budou propuštěni, že budou moci volně odcestovat? Nemohl by třeba i rozmar královny Moiny jí v tom zabránit? Copak by se nedalo vydání paní Weldonové a jejích blízkých vykonat za bezpečnějších podmínek na pobřeží na určitém místě?

Jamesovi W. Weldonovi by se tím ušetřila cesta do vnitrozemí. Tím by se také odstranilo nebezpečí, že by se návrat stal nemožným.

Paní Weldonová se zabývala těmito myšlenkami. Z uvedených důvodů odmítla nejdříve Negorův návrh, aby mu dala dopis na svého manžela. Pomyslela si také, že když jí Negoro oznámil, že k ní přijde pro definitivní odpověď až za osm dní, neučinil to bezdůvodně.

Patrně potřeboval tolik času, aby se připravil na cestu, jinak by ji dal mnohem kratší lhůtu na rozmyšlenou. "Copak by mne mohl skutečně odloučit od mého dítěte?" řekla sama k sobě.

V tom okamžiku vešel Jack do chýše a objal svou matku tak prudce, jako kdyby tu už byl Negoro a chtěl jí dítě vyrvat.

"Jsi velice zarmoucena, maminko?" ptal se chlapec.

"Ne, Jacku, ne!" odvětila paní Weldonová. "Myslím na tatínka! Že bys byl rád, kdybys jej mohl spatřit?"

"Oh, ano, maminko! Přijde sem k nám?"

"Ne... ne! On sem nesmí přijít!"

"Tedy půjdeme my k němu?"

"Ano, moje dítě!"

"S mým přítelem Dickem... a s Herkulem... a se starým Tomem?"

"Ano... ano!..." odvětila paní Weldonová líbajíc dítěti hlavu, aby zakryla své slzy.

"Psal ti tatínek?" ptal se malý Jack.

"Ne, moje zlato."

"Tedy ty mu budeš psát, maminko?"

"Ano... ano... snad!..." odpověděla paní Weldonová.

Aniž měl Jack o tom tušení, působil přímo na myšlenky své matky, která, aby mu nemusela odpovídat, jej začala náruživě líbat.

Musíme nyní říci, že k různým důvodům, které paní Weldonovou přiměly, aby vzdorovala návrhu Negora, se přidružila ještě jiná pohnutka, která nebyla bez ceny. Paní Weldonová měla snad velmi neočekávanou naději, že by mohla nabýt opět svobody i bez zakročení svého manžela, a to i proti Negorově vůli. Byl to jen záblesk naděje, ještě velmi slabý, ale přece to byla naděje.

(...)

(......)