Jules Verne
překlad: Miroslav Vlček

DĚTI KAPITÁNA GRANTA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA XI
JEZERO TAUPO

Kdysi dávno v šerém dávnověku se uprostřed ostrova probořily ve vyvřelých lávách podzemní dutiny. Vznikla tak bezedná propast, dlouhá dvacet pět a široká dvacet mil. Vody stékající s okolních vrcholků zaplnily tuto ohromnou dutinu. Propast se stala jezerem, avšak bezednou zůstala i nadále, neboť měřičské sondy dodnes nedokázaly změřit její hloubku.

To je jezero Taupo, ležící dvě stě padesát stop nad mořskou výškou, obklopené věncem hor vysokých čtyři sta sáhů. Majestátně obklopují tuto širokou vodní prostoru hory: na západě vysoké skalní štíty, na severu několik ojedinělých vrcholků pokrytých lesy, na východě široké pobřeží proťaté cestou a lemované pemzovými balvany, lesknoucími se pod síťovím křovin, na jihu pak v popředí lesy a za nimi sopečné kužele. Hřímavé bouře, jež nad jezerem zuřívají, vyrovnají se oceánským cyklónům.

Celý ten kraj vře jako nějaký nesmírný kotel, zavěšený nad podzemními plameny. Půda se zachvívá pod výšlehy vnitřního ohně. Na četných místech prosakují horké výpary. Zemská kůra se trhá v náhlých puklinách jako překynuté těsto a celá vysočina by bezpochyby zmizela v rozpálené výhni, kdyby o dvanáct mil dále nenacházely uvězněné páry průchod v jícnech Tongarira.

Ze severního břehu vyhlížela tato sopka, čnící nad okolními soptícími pahorky, jako ověnčená kouřem a plameny. Tongariro se přimyká k dosti spletité horské soustavě. Za ním se tyčí, osamocena uprostřed roviny, hora Ruapehu do výše devět tisíc stop a její temeno se ztrácí v mracích. Žádný smrtelník nevkročil na její nepřístupný kužel a lidské oko nikdy ještě nezměřilo hlubiny jejího kráteru, kdežto mnohem přístupnější vrcholky Tongarira byly za dvacet let změřeny třikrát, a to Bidwillem, Dysonem a Hochstetterem.

Tyto sopky jsou opředeny bájemi a za jiných okolností by je byl Paganel jistě neopominul povědět svým přátelům. Byl by jim vyprávěl o sporu, který prý kdysi pro nějakou ženu vznikl mezi Tongarirem a Taranakim, neboť obě hory byly tehdy sousedy a přáteli. Protože Tongariro má horkou hlavu jako všechny sopky, nechal se unést a Taranakiho udeřil. Poražený a ponížený Taranaki uprchl údolím Wanganui, cestou upustil dvě skály a zastavil se až na mořském pobřeží, kde se osaměle tyčí pod jménem hora Egmont.

Ale Paganel neměl mnoho chuti k vyprávění a ani jeho přátelé neměli náladu poslouchat ho. Vydáni na milost a nemilost Maorům, toužícím po pomstě, mlčky pozorovali severovýchodní břeh Taupa, kam je nyní šalebný osud unášel.

Když Kaj-Kumu opustil vody Waikata, zamířil přes malou zátoku, kterou se jezero trychtýřovitě vylévá do řeky, obeplul ostrý výběžek a přistal na východním pobřeží jezera, na úpatí prvních stupňů pahorku Manga, vysokého tři sta sáhů. Tam byla celá pole phormia, vzácného novozélandského lnu. Domorodci mu říkají „harakeke“. Nic z této užitečné rostliny nepřichází nazmar, její květy dávají znamenitý med, z jejích stvolů se získává gumovitá hmota, jež nahrazuje vosk nebo škrob, a její listí je (...)

(......)