<<< Zpět na Literární doupě - přehled všech autorů a knih

Jules Verne

ZE ZEMĚ NA MĚSÍC
kompletní kniha, e-book

 

Ze Země na Měsíc - Verne Jules
 
 
cena původní: 249 Kč
cena: 209 Kč
Ze Země na Měsíc - Verne Jules
Jules Verne - Guerin Rémi, Verne Jean
 
 
cena původní: 699 Kč
cena: 594 Kč
Jules Verne - Guerin Rémi, Verne Jean
Jules Verne - BOX 5 knih - Verne Jules
 
 
cena původní: 1199 Kč
cena: 1007 Kč
Jules Verne - BOX 5 knih - Verne Jules

 

Elektronické knihy za hubičku!

Kromě samostatných e-knih můžete získat balíčky kompletních knih do svých čteček a jiných zařízení až o 65% levněji.

Vše k dispozici ve formátech ePub  i PDF .


Stáhnout tuto knihu v PDF a ePub
    1   >

 

I. GUN-CLUB

Za války Severu proti Jihu vznikl v městě Baltimore v samém srdci Marylandu nový, velmi vlivný klub. Každý ví, s jakou energií se u tohoto národa loďařů, obchodníků a techniků vyvinul vojenský pud. Prostí kupci nechali pult pultem a z čista jasna z nich byli kapitáni, plukovníci, generálové, aniž kdy prošli odbornou-důstojnickou školou ve West-Pointu, brzy se „v umění vojenském“ vyrovnali svým kolegům ze starého světa a jako oni dobývali vítězství, plýtvajíce olovem, miliony a lidmi.

V něčem však Američané Evropany neobyčejně předčili – a to ve vědě balistické. Ne že by jejich zbraně dosáhly vyššího stupně dokonalosti, vyskytovaly se však v nezvyklých rozměrech, a proto měly nosnost až dosud nepoznanou.

Ve střelbě přízemní, skloněné, horizontální, bočné, podélné nebo zpětné, nemají se už Angličané, Francouzi ani Prusové čemu učit, ale vedle strašlivých zbraní amerického dělostřelectva jsou jejich děla, jejich houfnice, jejich moždíře jen kapesními pistolemi.

Tomu se nesmí nikdo divit. Yankeeové, nejlepší technikové na světě, jsou od narození inženýry jako Italové hudebníky a Němci filosofy. Není proto divu, že je vidíme vnášet smělou vynalézavost i do balistiky. Odtud ta obrovská děla, mnohem méně užitečná než šicí stroje, ale stejně udivující a ještě obdivovanější. Každý zná divy, které Parrot, Dahlgreen a Rodman v tomto oboru vykonali. Amstrongům, Pallisierům a Treuillům de Beaulieu nezbylo než se před svými zámořskými soupeři sklonit.

Za strašného zápasu mezi Severem a Jihem měli tedy dělostřelci vrch, noviny Unie oslavovaly nadšeně jejich vynálezy a každý sebenepatrnější a sebenezkušenější zelenáč si dnem i nocí lámal hlavu propočítáváním nesmyslných střelných drah.

Když má jeden Američan nějakou myšlenku, hledá druhého Američana téhož názoru. Jsou-li tři, zvolí si předsedu a dva jednatele. Čtyři, jmenují zapisovatele a výbor zasedá. Pět, svolají valnou hromadu a založí klub. Tak se stalo i v Baltimore. První, kdo vynalezl nové dělo, spojil se s prvním, kdo je ulil, a s prvním, kdo je vyvrtal. Tak vzniklo jádro Gun-Clubu, dělostřelců klubu. Měsíc po svém založení měl spolek tisíc osmset třicet tři činných členů a třicet tisíc pět set sedmdesát pět členů dopisujících. Každý kdo chtěl do sdružení vstoupit, musil splnit jednu podmínku sine qua non, že totiž vymyslil nebo alespoň zdokonalil jedno dělo, ne-li dělo, tedy jakoukoliv střelnou zbraň. Ale abych pravdu řekl, netěšili se vynálezci patnáctiranných revolverů, otáčivých karabin a šavlopistolí valné vážnosti. Dělostřelci měli ve všem přednost.

„Úcta, které se jim dostává,“ pravil jednoho dne jeden z nejučenějších řečníků Gun-Clubu, „odpovídá hmotě jejich děla a je přímo úměrná čtverci vzdáleností dosahovaných jejich střelami.“ Přenesl tak málem Newtonův zákon o gravitaci do oblasti mravní.

Jak byl jednou Gun-Club založen, představíme si snadno, co v tomto oboru geniální vynalézavost Američanů vytvořila. Válečné stroje nabyly obrovských rozměrů a dělové koule trhaly na kusy pokojné chodce daleko za hranicemi střelnice. Všechny tyto vynálezy daleko předčily chaboučké přístroje evropského dělostřelectva. Suďte podle těchto čísel.

Kdysi „za onoho času“ prolétla dělová koule o váze třiceti šesti liber, vystřelená ze vzdálenosti tří set stop, třiceti šesti koňmi, zasaženými s boku, a šedesáti osmi muži. To bylo umění v plenkách. Od té doby udělaly projektily pěkné pokroky. Rodmanovo dělo, které vypálí do vzdálenosti sedmi mil kouli vážící půl tuny, by snadno položilo sto padesát koní a tři sta mužů. V Gun-Clubu se dokonce jednalo o provedení slavnostního pokusu. Koně ke zkoušce svolili, ale bohužel nedostávalo se lidí.

Buď jak buď, působení těchto děl bylo velmi vražedné a po každém výstřelu vojáci padali jako klasy pod kosou. Co znamenala vedle takových projektilů slavná dělová koule, která roku 1587 u Coutrasu vyřadila z boje dvacet pět mužů, a jiná koule, která roku 1758 zabila u Zorndorfu čtyřicet pěšáků, a rakouské dělo, které roku 1742 u Kesseldorfu složilo každou ranou sedmdesát nepřátel? Co proti tomu byla překvapující palba u Jeny a Slavkova, která rozhodla o výsledku bitvy? Za občanské války bylo vidět jinší věci! V boji u Gettysbyrgu zasáhl kuželovitý projektil, vypálený rýhovaným dělem, sto sedmdesát tři konfederované, a při přechodu přes Potomac jedna Rodmanova koule poslala dvě stě patnáct Jižanů na svět zřejmě lepší. Nutno se rovněž zmínit o strašlivém moždíři vynalezeném J. T. Mastonem, význačným členem a doživotním tajemníkem Gun-Clubu: tento moždíř dosáhl mnohem vražednějšího výsledku, neboť při pokusné střelbě zabil tři sta třicet sedm osob – rozletěl se totiž na kusy.

Co připojit k těmto číslům, jež jsou sama o sobě tak výmluvná? Nic. Proto také každý bez odporu uzná výpočet, provedený statistikem Pitcairnem: dělil počet obětí zkosených dělovými koulemi počtem členů Gun-Clubu a zjistil, že každý člen spolku zabil „průměrně“ dva tisíce tři sta sedmdesát pět mužů a něco.

Při pohledu na toto číslo je zřejmé, že jedinou snahou této učené společnosti bylo vyhubit lidstvo v zájmu lidskosti a zdokonalit válečné zbraně, považované za nástroje civilizace.

Bylo to shromáždění Andělů zkázy, osobně nejhodnějších lidí na světě.

Nutno dodat, že se tito Yankeeové, stateční vždy a všude, neomezili jen na vzorce, ale že nasadili i vlastní životy. Patřili mezi ně důstojníci všech hodností, poručíci nebo generálové, vojáci všech věků: ti, kdo na vojenskou dráhu teprve vstupovali, i ti, kdo zestárli ve zbrani. Mnozí z těch, jejichž jména se skvěla v zlaté knize Gun-Clubu, zůstali na bitevním poli, a ti, kdo se vrátili, většinou měli na svou nepopiratelnou neohroženost památku. Berle, dřevěné nohy, umělé paže, háčky místo rukou, kaučukové čelisti, stříbrné lebky, platinové nosy, nic ve sbírce nechybělo a svrchu zmíněný Pitcairn vypočítal rovněž, že se v Gun-Clubu vyskytuje jedna necelá ruka na čtyři osoby a na šest mužů že připadají jen dvě nohy.

Naši chrabří dělostřelci to však nebrali tak na vlas a cítili se právem hrdi, když se v hlášení o bitvě uvádělo, že počet obětí byl desetkrát větší než počet užitých střel.

Avšak jednoho dne, smutného a žalostného dne, byl mír podepsán těmi, kdo přežili válku, výbuchy pomalu ustaly, moždíře utichly, houfnice na dlouho umlčené a děla se sklopenou hlavní se vrátily do zbrojnic, dělové koule se nakupily v parcích, krvavé vzpomínky vybledly, na polích hojně pohnojených se báječně dařilo bavlníku, smuteční šaty i žal se konec konců obnosily a Gun-Club zůstal ponořen v hlubokou nečinnost.

Někteří dříči, zuřiví pracanti, se ovšem ještě věnovali balistickým výpočtům, stále snili o obrovských bombách a o granátech, kterým by nebylo rovno. Ale k čemu theorie bez praxe? Síně se pomalu vyprázdnily, v předpokojích vyspávali sluhové, na stolech plesnivěly noviny, z temných koutů se rozléhalo smutné chrápání a členové Gun-Clubu, kdysi tak hluční a nyní umlčení neblahým mírem, usínali, sníce o platonické dělostřelbě.

„To je k zoufání,“ řekl jednou večer čacký Tom Hunter, zatím co mu v krbu kuřárny uhelnatěly dřevěné nohy. „Žádná práce! Žádná naděje! Jaký nudný život! Kde jsou ty časy, kdy nás každé ráno budilo dělo svými radostnými výbuchy.“

„Ty časy už minuly,“ odvětil čiperný Bilsby, pokoušeje se protáhnout si paže, které neměl. „To se tenkrát žilo. Člověk si vynalezl houfnici, a sotva byla ulita, utíkal ji vyzkoušet na nepříteli, do tábora se pak člověk vracel odměněn Shermanovou pochvalou nebo MacClellanovým stiskem ruky. Ale dnes se generálové vrátili za pult a místo o balistiku se zajímají o balíky bavlny. U svaté Barbory! V Americe je budoucnost dělostřelectva ztracena.“

„Ano, Bilsby,“ zvolal plukovník Blomsberry, „je to kruté zklamání! Člověk opustí jednoho dne své poklidné zvyky, naučí se zacházet se zbraněmi, odejde z Baltimore na bitevní pole, vede si jako hrdina a za dvě tři léta se pak musí vzdát ovoce tolika útrap, usnout v politováníhodné zahálce a strčit si ruce do kapes.“

Ať říkal, co říkal, chrabrý plukovník by se byl octl ve velikých rozpacích, kdyby byl měl podat tento projev své rozháranosti, a přece mu kapsy nechyběly.

„A žádná válka na obzoru!“ poznamenal na to proslulý J. T. Maston.

 

    1   >

 

 

 

[Listovat]

[Obsah]


© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle

TOPlist