Jules Verne

ZE ZEMĚ NA MĚSÍC
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XXI. JAK UROVNÁVÁ SPORY FRANCOUZ

Zatím co předseda a kapitán projednávali podmínky souboje, krutého a barbarského souboje, v němž každý protivník pořádá lov na člověka, Michel Ardan, zmožený svým triumfem, odpočíval. Odpočíval není zřejmě správný výraz, neboť americké postele mohou v tvrdosti závodit se stoly z mramoru nebo žuly.

Ardan tedy dost špatně spal, převraceje se sem tam mezí ubrousky, které mu sloužily za ložní prádlo, a snilo tom, že si do své střely pořídí pohodlnější lůžko, když ho ze sna vytrhl divoký hluk. Nepravidelné rány lomcovaly jeho dveřmi, jako by do nich kdosi tloukl nějakým železným nástrojem. Strašlivé výkřiky se mísily v tento poněkud příliš časný lomoz.

„Otevři!“ volal někdo. „Proboha, tak otevři!“

Ardan neměl důvodu, proč vyhovět žádosti vyslovené tak hlučně. Nicméně se zvedl a otevřel dveře právě, když se málem zbortily pod útoky zatvrzelého návštěvníka. Tajemník Gun-Clubu vtrhl do pokoje. Ani bomba by nevpadla dovnitř s menší obřadností.

„Včera večer,“ zvolal J. T. Maston ex abrupto, „během schůze byl náš předseda veřejně uražen. Vyzval na souboj svého odpůrce – není to nikdo jiný než kapitán Nicholl. Bijí se v Skersnawském lese dnes ráno. Dozvěděl jsem se všechno z Barbicanových úst. Bude-li zabit, je našim plánům konec! Musíme tedy tomu souboji zabránit! Ale jen jediný člověk může mít na Barbicana dost vlivu, aby ho zarazil, a to Michel Ardan!“

Zatím co J. T. Maston takto hovořil, Michel Ardan, nepokoušeje se ho přerušit, natáhl si spěšně své širé kalhoty a za necelé dvě minuty se oba přátelé rozběhli k tampským předměstím.

V běhu zasvětil Maston Ardana do situace. Sdělil mu skutečné příčiny nepřátelství mezi Barbicanem a Nichollem, že toto nepřátelství je starého data, proč se až dosud dík společným přátelům předseda a kapitán nikdy nesetkali tváří v tvář, dodal, že se jedná pouze o soupeření mezi pancéřem a dělovou koulí a konečně že výstup na schůzi nebyl pro Nicholla než dlouho vyhledávanou příležitostí, jak vyrovnat staré účty.

Nic není strašnějšího než tyto souboje, které jsou americkou zvláštností, oba soupeři se hledají v mlází, číhají na sebe na kraji houštin a střílejí po sobě z křoví jako na dravou zvěř. Tehdy asi každý z nich zatouží po zázračných vlastnostech vrozených Indiánům z prérií: po jejich ostrovtipu, po jejich důmyslné lstivosti, po jejich stopařském smyslu, po jejich větření nepřítele. Jeden omyl, jedno zaváhání, jeden chybný krok mohou způsobit smrt. K těmto střetnutím berou Yankeeové často psy a stíhají se navzájem celé hodiny, jsouce lovci i zvěří zároveň.

„Co jste to za lidi!“ zvolal Michel Ardan, když mu jeho druh s mocným elánem vylíčil celý výjev:

„My už jsme takoví,“ skromně odtušil J. T. Maston, „ale pospěšme si.“

Nadarmo však Michel Ardan a Maston utíkali plání ještě celou orosenou, brodili se rýžovišti a říčkami, nadbíhali si zkratkami, do Skersnawského lesa se nedokázali dostat před půl šestou. Barbicane minul jeho okraj jistě již před (...)

(......)