Jules Verne
překlad: Zdeněk Hobzík

MATYÁŠ SANDORF I.
(Nový hrabě Monte Christo)
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA DESÁTÁ
POSLEDNÍ ZÁPAS

Ondřej Ferrato neodpověděl. Rozbouřila se v něm korsická krev. V té chvíli zapomněl na oba uprchlíky, pro které se již tolik odvážil. Myslil jen na Španěla, viděl před sebou jen Carpenu.

„Bídák! Bídák!“ zvolal konečně. „Jistě ví o všem. Jsme v jeho moci. Měl jsem to pochopit!“

Matyáš Sandorf a Štěpán Bathory s úzkostí hleděli na rybáře. Čekali, co řekne dál a co učiní.

Jestliže se měli zachránit, nesměli čekat ani chviličku, protože zatím mohlo být dílo udavače dokonáno.

„Pane hrabě,“ řekl konečně Ondřej Ferrato, „policie tu může být v krátké chvíli. Ten bídák jistě ví, nebo alespoň tuší, že jste zde. Proto mi neváhal nabídnout obchod – mou dceru za své mlčení. Zničí vás, aby se pomstil mně. Přijde-li policie, pak neuniknete, najdou vás! Musíte prchnout…“

„Máte pravdu, Ferrato,“ řekl hrabě Sandorf. „Ale dříve přijměte díky za vše, co jste pro nás učinil a co jste učinit chtěl…“

„Co jsem chtěl udělat, to ještě udělám,“ řekl Ferrato rozhodně.

„My však tuto oběť odmítáme,“ ozval se Štěpán Bathory.

„Ano, odmítáme ji,“ potvrzoval hrabě Sandorf. „Pro nás jste se vydal již v dost velké nebezpečí. Nalezne-li nás policie zde, čeká vás káznice. Pojď, Štěpáne, odejdeme z domu, dříve než na něj uvalíme neštěstí a zkázu. Prchneme, ale prchneme sami.“

Ondřej Ferrato uchopil hraběte za ruku.

„Kam chcete jít?“ pravil. „Celá země je střežena. Na pobřeží není jediné místo, odkud byste mohli odplout. Odejít odtud znamená jít vstříc jisté smrti.“

„Poslechněte otce, pánové,“ vmísila se do rozhovoru Marie. „Vykoná jen svou povinnost, zachrání-li vás, ať se stane cokoliv.“

„Dobře jsi promluvila, dcero,“ řekl Ondřej Ferrato. „Konám jen svou povinnost. Ať nás Ludvík čeká u loďky. Noc je temná, budeme na moři, dříve než nás kdo spatří. Obejmi mě, Marie, a teď pojďme!“

Hrabě Sandorf a jeho druh však nechtěli jít, protože nechtěli přijmout takovou oběť. Hodlali jen opustit dům. Ale odplout v jeho bárce a vydat jej tím káznici, to nechtěli.

„Pojď,“ řekl hrabě Matyáš Štěpánovi. „Jakmile budeme venku, budeme se musit obávat jen o sebe.“

Oba spěchali k otevřenému oknu pokojíku, aby jím unikli do zahrádky a přes plot se dostali k moři nebo do nitra země.

Vtom vběhl do světnice Ludvík.

„Policie!“ zvolal.

„Žijte blaze!“ zašeptal Matyáš Sandorf a vyskočil oknem. Štěpán Bathory jej následoval.

V té chvíli vstoupila do domku četa strážníků.

Vedl je Carpena.

„Bídáku!“ přivítal ho Ondřej Ferrato.

„To je má odpověď na vaše zdráhání,“ jizlivě odpověděl Španěl.

Rybář byl spoután. Policisté v malé chvíli obsadili všechny místnosti v domku. Otevřené okno v pokojíku jasně ukazovalo, kudy hledané osoby prchly. Pustili se za nimi.

Hrabě Sandorf a Štěpán Bathory zatím doběhli k živému plotu a jedním skokem se přenesli přes něj. Tu však se zablýsklo a do noci třeskl výstřel, který rozechvěl ozvěnou ticho kraje.

Štěpán Bathory byl zasažen kulí. Byl sice raněn jen do ramene, ale měl ochromenou paži (...)

(......)