Jules Verne
překlad: Zdeněk Hobzík

MATYÁŠ SANDORF I.
(Nový hrabě Monte Christo)
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

DÍL DRUHÝ

KAPITOLA PRVNÍ
PESCADE A MATIFOU

Za patnáct let po událostech, jimiž končil předcházející díl tohoto vyprávění, a to dne 24. května 1882, konala se slavnost v Dubrovníku, v jednom z největších dalmatských měst.

Dalmácie je pouhý pruh země, vsunutý mezi severní část Alp Dinarských, Jaderské moře a Hercegovinu. Je v něm právě tak místo pro čtyři až pět set tisíc obyvatel, kteří již v té době žili dosti hustě pospolu.

Dalmatinci jsou krásný lid, který žije skromně v této neúrodné zemi, kde plodná půda je vzácná. Dalmatský lid si zachoval hrdost při všech politických změnách, jejichž předmětem byla Dalmácie, roku 1815 připojená k Rakousku mírem v Campu Formiu. Jsou to poctiví lidé a dveře v této zemi opravdu nemají zámek.

Dalmácie se dělila ve čtyři kraje, které byly dále rozděleny na okresy. Hlavním městem země byl v té době Zadar, kde sídlil guvernér.

Dubrovník byl dlouhá léta samostatným městem, či spíše samostatným státem, jakým byly Benátky. Jeho samostatnost sahala zpět až do devátého století. Teprve roku 1808 připojil jej Napoleon ke království Illyrskému.

Již v devátém století dubrovničtí plavci, jejichž lodi se objevovaly ve všech východních přístavech, měli výsadní právo, udělené jim papežskou stolicí, vést obchod s nevěřícími, a to bylo pramenem bohatství dubrovnického lidu. Ale Dubrovník vynikal i svými učenci a spisovateli, takže se mu právem říkalo slovanské Atény.

K námořnímu obchodu je třeba dobrého a hlubokého přístavu, v kterém by mohly kotvit i velké lodi. Takový přístav však Dubrovník nemá. Zdejší přístav je úzký a četná skaliska dovolují přístup jen menším bárkám.

Naštěstí ve vzdálenosti asi jednoho kilometru na sever stvořil rozmar přírody jeden z nejvýbornějších přístavů, jaký si může přát i nejrozsáhlejší lodní doprava.

Je to přístav Gruž, snad nejlepší z celé Dalmácie. Je tak hluboký, že do něho mohou vplout i válečné lodi, a má v okolí dost místa pro loděnice, dílny a skladiště.

Vzhledem k této důležitosti vedla již v době našeho vyprávění z Dubrovníka do Gruže krásná třída, po jejíchž obou stranách byly vystavěny rozkošné letohrádky. Tato třída bývala oblíbeným místem procházek dubrovnických občanů.

Dubrovník byl dlouhá léta samostatným městem

 

Zmíněného dne, asi v devět hodin dopoledne, bylo vidět, že do Gruže proudí dubrovnické obyvatelstvo ve zvýšeném počtu. Konala se tam totiž místní slavnost, při níž bylo mnoho zábavních podniků. Byli tu různí herci a umělci, jejichž vábení, hudba a písně naplňovaly hlukem celé okolí přístavu.

Cizinec tam mohl studovat různé slovanské typy, mezi něž se mísili tuláci všech národů a ras. Byli tam nejen místní obyvatelé, ale i potulní umělci, kteří přišli kořistit ze zvědavosti lidu. Vypravilo se tam také hojně venkovanů a horalů.

Zvláště četně byly zastoupeny ženy, a to jak měštky v oděvu podle tehdejší západní módy, tak i venkovanky v nádherných místních krojích.

Radovánky dosáhly vrcholu. Krámky a budky byly stále (...)

(......)