Jules Verne
překlad: Zdeněk Hobzík

MATYÁŠ SANDORF I.
(Nový hrabě Monte Christo)
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA SEDMÁ
ZÁPLETKY

Uplynulo čtrnáct let od té chvíle, kdy bankéř Silas Toronthal odešel z Terstu a usadil se v Dubrovníku, kde si koupil nádherný dům. Původem byl Dalmatinec, a proto bylo zcela přirozené, že se vrátil do rodného kraje, když se vzdal obchodu.

Slib daný zrádcům byl splněn, jejich čin zůstal utajen. Také odměna jim byla plně vyplacena. Silas Toronthal i Sarkany zbohatli. Když byli oba odsouzenci v pazinském hradě popraveni a hrabě Matyáš Sandorf se vrhl na útěku do moře, byla provedena i poslední část rozsudku. Odsouzencům bylo zabaveno jmění.

Z domku a z malého statku hraběte Zathmara nezbylo ani tolik, aby jeho starý sluha mohl dožít poslední léta života bez starosti. Z toho, co náleželo Štěpánu Bathorymu, nezbylo už dokonce nic, protože Bathory neměl jmění a živil se vyučováním. Zato artenacký zámek s bohatými doly a rozsáhlými lesy, krátce všechny statky Matyáše Sandorfa, měly nesmírnou cenu. To jmění bylo rozděleno na dvě polovice. Jedna byla přiřčena za odměnu zrádcům a druhá měla připadnout sirotě po hraběti, až dosáhne osmnáctého roku. Kdyby dívka zemřela, měl její podíl připadnout státu.

Obě čtvrtiny, které byly zrádcům vyplaceny, přesahovaly vcelku půl druhého miliónu zlatých.

Oba společníci, Sarkany i Toronthal, se ihned rozešli. Sarkany nijak netoužil po Toronthalovi a ten se zase snažil co nejrychleji zbavit svého bývalého jednatele. Sarkany odešel z Terstu se Zironem. Byl-li Zirone věren tripolskému dobrodruhovi v dobách zlých, proč by ho opouštěl v době hojnosti? Oba zmizeli a bankéř o nich už neslyšel. Kam odešli? Asi do některého evropského velkoměsta. Tam se u lidí bohatých nikdo nepídí po jejich minulosti ani po tom, jak svého jmění nabyli, zvláště dovedou-li je rozhazovat jim ku prospěchu.

Jakmile oba zmizeli, bankéř si oddechl. Radoval se, že se již nemusí obával člověka, který zná jeho špatné činy a svých znalostí dovede proti němu využít. I když Sarkany zbohatl, nebylo při jeho rozhazovačnosti radno příliš se spoléhal na jeho bohatství. Bylo jisté, že začne opět vydírat, jakmile své jmění promrhá.

Proto Silas Toronthal raději z Terstu odešel. Šest měsíců poté, co mu vyplatili odměnu za zradu, zrušil svůj závod a odstěhoval se do Dubrovníka. Že by promluvil terstský guvernér, který jediný znal tajemství jeho zrady, toho se bankéř nebál. Ale chápal, že když o té věci ví vynikající terstská osobnost, stačí to, aby pomalu pozbyl své společenské vážnosti.

Snad ho k jeho rozhodnutí přiměla ještě jiná okolnost (zmíníme se o ní později), jež byla známa jen bankéři a jeho choti. Tato okolnost způsobila, že došlo ke stykům mezi Toronthalem a Namirou; o tom, že se Namira znala se Sarkanym, již víme.

Bankéř se tedy vrátil do Dubrovníka, z něhož kdysi odcházel bez rodičů, bez přátel a bez majetku. V městě se na něho už zapomnělo, a tak se po čtyřiceti letech vrátil jako neznámý cizinec.

Pro jeho bohatství ho dubrovnická společnost přijala velmi ochotně do svého středu. Vědělo se o (...)

(......)